Tuláčci

Sněhu jsme si letos sice moc neužili, ale zapátrali jsme v archivu a pár výletů na sněhu jsme přeci jen absolvovali. Jsou to začátky našich toulek i se ségruší, takže je na fotkách jako malý špunt. Ségra se za ten rok trošku změnila, trošku povyrostla, ale střeštiprdlem zůstala. Naše výletové cíle zůstali skoro stejné. Jen na nich zmizel sníh. Dnes vám popíšeme místo, kde jsme byli loni v lednu. To jsme ještě jeli vrcholovou turistiku. Sice ne jako vrcholoví turisté, ale žádn ý vrchol před námi nebyl v bezpečí. Někdy jsme se prodírali všemi možnými keři, někdy stoupali po kamenných pěšinkách, kde by byl průšvih šlápnout vedle, ale zdolali jsme všechny vrcholy v našem okolí. Tento výlet je z vrcholu Planinka. Nachází se v těsně za hranicí Přírodního parku Pod Štědrým, ale to mu na kráse neubralo. Nevím, zda tento kopeček označit jako vrchol, vždyť má pouze 629 m n. m. a celou cestu jsme šli po krásných cestách zapadaných sněhem. Já jsem si to užíval, byla to procházka přímo pro mne....

Dnes jsme na poslední zastávce Formanské cyklostezky až u samotných Dožic. Pro nás je to hodně zajímavá zastávka, protože zde za plotem máme kopec kámošů. U nich se pokaždé zastavíme na kus štěku. Dospělí jedinci na nás koukají odměřeně, ale mláďátka jsou na nás zvědaví. Také jsou skoro stejně velcí jako my. To ti dospělí, to je jiná. Ti jsou obrovští. To i já jsem proti nim prcek. Naproti našim kámošům je kaplička sv. Izidora. Nikdo neví jak je stará, ale mezi roky 2012 a 2 013 byla zrekonstruovaná. U kapličky je pěkné posezení a jako u každého zastavení nechybí ani odpadkový koš. Není nám jasné proč, ale občas i zde objevujeme poklady, které patří do košů. Proč to někdo dělá je nám záhadou a vůbec se nám to nelíbí. Jediné co můžeme udělat je, že poklady sebereme a vyhodíme. Z posezení od kapličky je vidět kostel sv. Archanděla Michaela. Tam jsme ještě nikdy nebyli, ale určitě to napravíme. A samozřejmě jsou vidět i Dožice. Když budete po cyklostezce pokračovat až k silnici, dojde...

Další naší malou zastávkou je kaple sv. Anny. Nachází se na Formanské cyklostezce vedle silnice 177 mezi obcemi Mladý Smolivec a Radošice. Zde je třeba dávat si velký pozor, protože zde jezdí hodně aut a kaplička je opravdu na samém okraji cyklostezky a hlavní silnice. Jen co se ale od kapličky vzdálíme, již si můžeme běhat podle našich potřeb. Nedaleko je lavice k posezení pro naše páníčky. Pro nás je opět připravena louka na běhání a psaní vzkazů. A že jich tu je. Sice ne  od psích parťáků, ale nevadí. Oni i ti hopkaví zajoši dokáží napsat veselý vzkaz, který si musíme přečíst. Letos sem ale moc chodit nebudeme. Všude nám zaseli řepku a tu panička nemá ráda. Takže letošek budeme trávit v Brdech a v Přírodním parku Pod Štědrým. Ale na podzim to sem určitě přijdeme zkontrolovat. Je přeci třeba vědět, co se kde změnilo. Už nyní se těšíme, až si pročteme nové vzkazy.    

Jedna z dalších zastávek na Formanské cyklostezce nás zavedla do lesa. Ještě nedávno to byl krásný hustý les, kde se nám tak krásně stopovalo. Nyní již není, co býval. Zaúřadoval zde kůrovec a les se protěžil. K naší smůle leží pokácené stromy přes cestu k památníku již pěknou řádku měsíců. Abyste se tedy dostali až k cíli, je třeba klády přeskákat. Ségře to sice problém nedělá, ale skákání je činnost, která mne nebaví. Já raději blbnu v lese okolo památníku. Je tam krásný sráz, pod kterým jsem objevil super bahenní lázně. Navíc hned vedle teče Smolivecký potok, takže po láznění se v létě chodím rovnou vykoupat. Potok se tu nádherně kroutí a má spoustu malých jezů. I příroda kolem je nádherná. Bydlí tu divočáci, tak je třeba dát si pozor. Potkat zde ale můžete i lišku a srnky.

Vodičku prostě milujeme. Je nám jedno jestli stojí nebo teče, jestli je teplo nebo zima. Před námi se žádná voda neutají. Jsou dny, kdy panička nemá velkou radost, že se opět koupeme, ale co se dá dělat. Ne vždy svým pudům poručíme. Pokud je ovšem zima, jdeme se pouze napít a namáčíme si pouze tlapky. I když je to někdy pořádná dřina. A velká dřina je to ve chvíli, kdy jdeme přes mokrou louku k hromadě kamení u potoka. Panička stále něco fotí a nás tu zajímá pouze ta voda. Prý tu stával mlýn a právě z něj je tu nyní hromada kamení. O kousek dále po cestě je místo pro posezení. Tam ale moc času netrávíme. My se raději jdeme proběhnout a prozkoumat stopy, co nám tu nechali kamarádi. I zde je totiž velká louka, takže se opravdu nenudíme.