Tuláčci

 Od chvíle, kdy se člobrdice poprvé zastavila na zmrzlinu v Rožmíku mi slibuje, že pojedeme na výlet do města.   Tak moc jí Rožmitál pod Třemšínem zaujal, že jej musím jet navštívit.   Že nadešel den výletu do Rožmitálu, jsem poznal hned ráno. Člobrdice systematicky balila pro ní nezbytné věci. Mne oblékla do super barevného obojku, který jí ladí s vodítkem, vyfasoval jsem oblek, bez kterého moc často nevýletuji a mohlo se vyrazit.   Zaparkovat se člobrdici povedlo hned napoprvé na místě, které město ani z dálky nepřipomínalo. Možná malou vísku, ale město určitě ne. Stál jsem na parkovišti u pole a koukal na nádherný kostelík. V kebuli jsem měl jedinou myšlenku. Člobrdice určitě zabloudila. Nevíte, jak moc jsem se mýlil.   Ani jsem nemrkl a stál jsem u kostelíka, který jsem pozoroval už od parkoviště. Mile mne překvapilo, že měl otevřené dveře a zval k vejití. To jsem v Čechách nezažil. Jako správný zvědavka jsem se musel podívat d...

 Nestává se mi moc často, že bych nevěděl, jak nazvat místa, kterými se toulám. Tentokrát je vše jinak. Na podobné místečko jsem na svých toulkách ještě nenarazil. Jak se říká, vše je jednou poprvé.   Tlapkal jsem si krásnou asfaltovou cestou mezi poli a loukami. Cestu lemovaly vzrostlé stromy, které příjemně cestu stínily. Musel jsem jít pomalu vedle člobrdice. Byl jsem v místech, kde by mohlo jet auto. Ale opravdu jen mohlo. Myslím si, že tudy moc aut neprojede.   Než jsem se nadál, dostal jsem volno a mohl si běhat, jak se mi zlíbí. Asfaltová cesta pomalu končila a já se musel rozhodnout, zda budu pokračovat rovně do lesa, nebo zahnu vpravo, na cestu vedoucí mezi živým plotem.   Nebyl bych to já, kdybych nechtěl prozkoumat místo pro mne záhadné. Ještě nikdy jsem nebyl na místě, kde by uprostřed přírody rostl vedle cesty krásný udržovaný živý plot. Kebulína rozhodla jasně, jdeme po cestě s živým plotem. Ta nás určitě dovede na krásné místo.  ...