Přírodní park Pod Štědrým skrývá mnoho tajemství. Na některá místa nás panička nepouští. Třeba k domkům na první fotografii. Panička říká, že je to tábor pro děti a není proto vhodné, abychom to tam pořádně prozkoumali.
Kolem plůtku to je jiná. Tam již zkoumat můžeme. Stejně více než ty zvláštní domky nás zajímají stromky opodál. Vždy je třeba se kolem nich dokola proběhnout, protože tam chodí spousta zvířecích kámošů. Je třeba přečíst pozdravy, pozdravit ostatní a běžet zkoumat další místa.
K budce na druhé fotce také
nechodíme. Ale k rybník na jejím pozadí, tam chodíme moc rádi. Obzvlášť když je
teplíčko. Je to tam super. Není hluboký, takže se nemusíme namáhat plaváním.
Menší psíci se plavání samozřejmě nevyhnou, ale nás nejvíce baví běhání ve
vodě. Však až se podělíme o fotky z okolí, pochopíte, proč to tam máme tak
rádi.
Při toulkách potkáváme spoustu krmelců. Je to zvláštní, ale i přesto že jsou nyní plné, není v nich nic dobrého. Tedy alespoň pro nás. Občas u nějakého nalezneme hroudu soli, ale ať se na nás nikdo nezlobí, to také není bašta.
Také potkáváme spoustu budek na vysokých nožkách. Panička občas na nějaký vyleze a to se nám vůbec nelíbí. Ale jakmile jí dáme najevo, že už náš čekání nebaví, přestane fotit a můžeme pokračovat dále.
Třeba na naší oblíbenou louku. Ta je super obzvláště po
deštích, a když roztaje sníh. To panička chodí po cestě kolem a naoko se na nás
zlobí, že běháme po louce. Když je sucho, tak nám nabízí spoustu prostoru na
proběhnutí, ale když je po dešti, to jsou zážitky. Louka nám mlaská pod
tlapami, kolem lítají chuchvalce mechu a vody a my máme obrovskou radost. A
když máme radost my, má samozřejmě radost i panička.
