
Jako
cíle našich výletů si nevybíráme pouze rukou člověka vytvořené cíle. Někdy se
jdeme podívat i na kouzla přírody. Tato zastávka nás zavede do lesa kousek od
Nechanic. Dalo by říci, zase do lesa, ale my máme lesy rádi.
Tento les je hodně zvláštní. Je
plný starých, rozpadlých dřevěných školek, které jsou maskovány mechem. Vedle
školek jsou vzrostlé stromy a mezi nimi se z ničeho nic objevují skály a další
kamenné útvary. Jeden by řekl, že toto místo je člověkem neobjevené, ale přitom si šlapete po kamenné cestě, která je určitě
vystavěna rukou člověka. Nikoho ovšem nepotkáte. Okolí je plné stop, ale ani na
jednu lidskou jsem nenarazil. Vyčmuchal jsem lišky a srnky, srnky jsme i
viděli, ale člověka mimo paničky ne. A to jsem čmuchal opravdu důkladně.
Nakonec
jsem to byl opět já, kdo objevil cíl našeho výletu. Byl to hodně zvláštní
strom. Stojí vedle cesty a je samá větev, skoro žádný kmen. Panička jej málem
minula, ale mne zaujal jako máloco mimo stop. Nevěřil jsem svým očím a poctivě
jsem jej několikrát oběhl. Opravdu to je strom. Asi se na něj budu muset jet
podívat, až nasadí listí, bez listí je totiž celkem strašidelný. Musím uznat,
že si opravdu zaslouží být chráněným památným stromem.




