Tento
výlet byl pěkná zrada. Panička na mne ráno zavolala, že se půjdeme podívat na
kohouta. Ani nevíte, jak já jsem se těšil. Vždyť slepičky já mám rád. S těmi
doma jsem i kamarád.
Jaké
pro mne bylo překvapení, když mne začala oblékat. A po mne ségru. K tomu začala
balit batoh a mne bylo jasné, že asi nejdeme za naším kohoutem, ale že se někam
pojede. A také se jelo.
Když jsem vyskočil z auta na
louce tak mi bylo hned jasné, že se slepicemi bude mít místo pramálo společného. Když mi byl ukázán směr a já zmerčil kopeček, bylo
mi naprosto jasné, že panička myslela vrcholek Kohout nedaleko Budislavic,
kousek za hranicí Přírodního parku Pod Štědrým.
Ještě větší zklamání bylo, když jsem zjistil,
že cesta na vrchol je samý trn. Naštěstí jsem našel pěšinku a tlapkal si to po
ní. Takto opatrně obvykle nechodím, ale zde to bylo potřeba. Přímo na vrcholek
jsme se ovšem díky porostu nedostali. Ale zůstali jsme kousek pod ním, kde byl
výhled na přírodu kolem Mladého Smolivce.
Cestou
zpět jsem se proběhl na louce nad Budislavicemi. Panička si fotila místní
hřbitov a kostelík a musím říci, že podívaná to byla pěkná. Mne ale více
zajímaly stopy, protože jich tu bylo opravdu hodně. A to i ptačích. Když jsem
vše důkladně prozkoumal, souhlasil jsem s návratem dom. Tento výlet byl pro mne
pouze malou procházkou, ale jeho konec stál opravdu za to.
