Procházka, o které vám dnes budu vyprávět, nebyla jako žádná jiná. Hodně mne toho naučila. Po této procházce jsem mnohem opatrnější než kdy dříve.
Začátek procházky probíhal jako vždy. Dojeli jsme do cíle, zaparkovali
auto, podívali se do mapy a vyrazili k cíli našeho výletu. Já si hopkal cestou
necestou a zkoumal okolí, panička mne následovala po cestě.
Po jedné straně cesty rostl krásný vzrostlý les, na druhé straně
byl les mlaďoučký. Mne dnes zajímal pouze ten vzrostlý. Pod stromy byl místy mech, místy borůvčí. V borůvčí to
krásně bzučelo a já si jím pobíhal sem a tam. Borůvčí mne příjemně šimralo na
břiše a já si připadal jako v pohádce.
Po chvíli jsem vyměnil borůvčí za
trávu a mech. Tady mi to při pobíhání mlaskalo pod tlapami. Bahno za mnou
lítalo a já byl za chvíli skoro celý flekatý. Občas jsem zastavil u louže,
abych se napil a pokračoval jsem v pobíhání dále.
Při pobíhání
jsem si všimnul čtyř mravenišť, jak obklopují malou pěšinku. To se ví, že jsem
je musel jít zkontrolovat. Sotva jsem však zvedl hlavu od mraveniště, uviděl
jsem studánku. Byla pěkně schovaná za mraveništi v hustém mladém lese. Nebýt
mravenišť, asi bych jí minul.
V mžiku jsem
vyměnil prohlížení mravenišť za průzkum studánky. Byla pěkná, krásně udržovaná
a plná vody. Dokonce z ní i voda vytékala a tvořila malý potůček. Toho jsem
musel využít a pořádně se napít a schladit.
Prohlédl jsem
si i okolí studánky. Mladý les pomalu ustupoval a měnil se ve vzrostlý. Na zemi
rostl mech a mezi mechy byly louže. To jsem ještě nikdy nikde neviděl. Pomalu
jsem po mechu našlapoval a pokračoval kupředu. Už jsem si byl jist, že se
nemůže nic stát a najednou, zničehonic, jsem se začal propadat. Mech mne začal
vcucávat do sebe. Čím více jsem se mu bránil, tím jsem byl hlouběji. V tu
chvíli jsem se zastavil a neodvážil se ani štěknout. Jen jsem koukal vyděšeně
na paničku.
Jakmile
panička uviděla, co se stalo, vydala se mi na pomoc. Bořila se do mechu, ale
nedbala na to a za chvilku byla u mne. Snažila se mne zachytit, ale zároveň se
snažila zůstat na místě, kde se propadala co nejméně. Ještě že jsem měl na sobě
postroj. V jednu chvíli skočila vedle mne a vytáhla mne ven za ucho u postroje.
Pak už jsme mazali na pevnou zem, kde jsme si pořádně oddechli.
Ani si
nedokážete představit, jak jsem byl rád, že jsem z mechu venku. Na paničce bylo
vidět, že s ní můj průzkum pořádně otřásl. Ještě mne pustila do potoka se
vykoupat, sundala mi postroj a šli jsme dom.
Od té doby
zkoumám nová místa s respektem. Nikdy nevíte, co se může stát. A k podmáčenému
mechu s loužemi okolo se již nepřibližuji. Jedna zkušenost s podobným místem mi
naprosto stačí.
