Tentokrát jsme se vydali do Brd jen tak se toulnout. Venku bylo nádherně, tak jsme využili počasí a vyrazili do lesa. Jelikož bylo teploučko, jediný požadavek na výlet byl voda a stín. To se nám splnilo.
Zastavili jsme na okraji Brd a vydali se přímo za nosem. Šli jsme
nádherným vzrostlým lesem přímo za famrňákem. Cesta nás vedla podél potoka,
takže více než lesem jsem šel vodou. Bylo to naprosto úžasné. Místy byl potok
hluboký, že jsem v něm mohl i plavat. O kousek dále se začal potok stáčet a rozšiřovat a vody v něm bylo po kotníky.
Naprosto úžasné místo pro vodní hrátky. Čím dále jsme se dostávali do lesa, tím
se potok měnil na potůček. Koryto se postupně zmenšovalo a zmenšovalo, až z něj
byl malý pramínek. V tu chvíli jsem se vydal na suchou zem zkoumat okolí.
A že bylo co zkoumat. Cesta nás
stále vedla vzrostlým lesem. Pod stromy byla místy tráva, místy borůvčí. Hopkal
jsem si ze strany a stranu a přemýšlel nad tím, kdo tu asi bydlí. Bylo by
zvláštní, kdyby tato část lesa byla opuštěná. Vždyť takovéto bydlení není
všude.
Po chvilce
zkoumání a přemýšlení nad místními obyvateli se mi naskytl pohled na několik
mravenišť. Tak velká mraveniště se vidí málokdy a málokde. Bylo jich tu hned
několik vedle sebe. Z bezpečné vzdálenosti jsem pozoroval místní život.
Když mne
hemžení mravenců přestalo bavit, rozhodl jsem se pro pokračování v cestě. Cesta
zde byla štěrková, tak jsem si raději hopkal trávou. Občas jsem narazil na
rozkvetlou bylinu, občas na pařez s chorošem. Těch tu nebylo nespočet. Všechny
se schovávaly v trávě. Nikde jinde jsem je neobjevil.
Za chvilku
jsme dorazili na rozcestí. K mému překvapení zde byl přístřešek. Líbí se mi, že
i v těchto pozapomenutých končinách myslí na odpočinek pro tuláky, jako jsme
my. Vždyť ono hopkání a zkoumání nějakou energii sebere, tak proč se nezastavit
a neodpočinout na pěkném místě.
Po krátkém
odpočinku jsme se vydali dále. Sil jsem měl opět dostatek. Čím dále od
přístřešku jsme byli, tím více se les měnil. Tráva a mech pomalu ustupovaly a
najednou jsme se objevili v lese, kde na zemi bylo pouze jehličí a suché větve.
Správné místo na hraní s klacíky.
Nevím, jak
dlouho jsme si hráli. Já nosil paničce jeden klacík za druhým a najednou se
přede mnou objevila restaurace pro místní obyvatele. V tu chvíli mne přestaly
klacíky bavit a šel jsem se podívat, kdo sem vlastně chodí.
Konečně jsem
objevil místo, kde se schází opravdu hodně kámošů. Od malých zajochů po
majestátní jeleny. Důkladně jsem prozkoumal okolí, zda někde není uveden termín
srazu a pomalu se s místem loučil. Určitě se sem půjdu opět potoulat. Krásný
les, úžasný potok a nikde nikdo. Jen klid a pohoda.
