Kolem Samot chodíme skoro denně.
Vlastně kdykoli, když jdeme do Přírodního parku Pod Štědrým, tak kolem nich
obvykle procházíme. Dnes tomu bylo ale trošku jinak. Panička se rozhodla, že
prozkoumáme Samoty i z druhé strany. Toto rozhodnutí jsme plně podpořili,
protože naše tlapky tam chtěly jít už dávno. Jen panička nevěděla, že se do
zkoumání pustíme opravdu důkladně.
Vše začalo již na rohu Samot. Louka zde končí a z cesty to vypadá,
že je tu pouze křoví. Rozhodli jsme se proto křoví
prozkoumat. A vyplatilo se. Za křovím se ukrývá starý, dnes již nejspíše
zapomenutý rybník. Voda tu již dávno není, zato zde roste spousta rostlin, na
které jinde nenarazíte. Mne ovšem zaujaly stromy a keře, které tu rostou. Mají
zvláštní tvary a svádí ke hře. Obzvláště v případě, když máte s sebou parťáka.
A toho já měl. Dokonce jsem i měl náladu trošku zlobit, tak si se mnou ségruše
s paničkou užily.
Ségruši jsem proháněl, co mi síly
stačily. Dorážel jsem na ní a žádný strom ani keř mi nebyl překážkou. Keřem
jsem proběhl, strom přeskočil nebo oběhl. To byla sranda. V tom nejlepší jsem
samozřejmě své tělo neubrzdil a narazil do ségry. Ta jen hejkla a pustila se do
mě. To byly fofry. Jak jsem si na začátku hry myslel, že jsem rychlík, nyní
jsem zjistil, že umím být ještě rychlejší. Ségra sice trošku vodníkovala, ale
to se dalo čekat. Vždyť jinak by nevyhrála.
Vím, že v
nejlepším se má přestat, ale tentokrát to v nejlepším přestalo samo. Zničehonic
jsme totiž přeskočili strom a byli až po břicho v bahně. Nevím, jak se to mohlo
stát. Před hraním jsem si myslel, že už to tu mám prozkoumané. Ale mýlil jsem
se. To mi ale vůbec nevadilo. Kdybyste viděli výraz paničky, to byla sranda.
Nejdříve to byl pohled, kam zmizeli, pak následoval pohled dobrý, támhle jsou a
když jsme ukázali, že nám nic není, přišel pohled to se mi ale ulevilo
následován pohledem vy vypadáte. Nakonec se ale začala smát, takže všechno
dobře dopadlo.
Po chvíli
jsme vyrazili přes louku do lesa. Našli jsme sotva znatelnou pěšinku a vyrazili
vstříc okraji Přírodního parku Pod Štědrým. Tentokrát jsme museli jít u paničky
oba, protože v místech, kudy jsme šli, byly malé stromky a z minulosti máme
zjištěno, že zde kromě srnek bydlí i divočáci. Dnes již dokonce víme, proč se
jim tu tak líbí.
K našemu
milému překvapení jsme byli za chvilku na hrázi rybníka. Moc jsme toho sice
neušli, ale první letošní koupačka se přeci neodmítá. Co si budeme štěkat,
určitě je lepší koupačka v rybníce, než v koupelně. Vanu a sprcháč nemáme rádi,
ale rybníky, ty patří nám.
Z procházky
tedy opravdu nic nebylo, ale užili jsme si ji, co to šlo. Navíc od loňska je v
rybníce spadlý strom a s ním je sranda. Jeden se tu skvěle schová s klacíkem
před štafetovou Rampepurdou, která se mu snaží klacík ukořistit. Plavat, to se
jí nechce. Ale nosit klacík paničce za pochvalu, to by chtěla. Loni se jí to
celkem dařilo, ale letos, letos to bude jiná. Jen budu doufat, že nám tu ten
spadlý strom nechají.
