Dnes nás tlapky zanesly na Holý vrch. Že jsme na vrcholu, jsme skoro ani nepoznali. Celou cestu jsme šli pouze do mírného kopečka po zpevněné cestě. A ten les kolem nás, ten byl úžasný. Je vidět, že se tu o něj dobře starají.
Šli jsme krásným vzrostlým lesem,
kde se nám pobíhalo jedna radost. Co tu s námi bylo za kámoše nevím, asi to
byla veverka. Každou chvilku totiž spadla šiška ze stromu a přitom vůbec
nefoukalo. Každou spadlou šišku jsem musel zkontrolovat. Nejsem zvyklý, že by padaly v takovém množství a vůbec se mi to
nelíbilo.
Záhadu
spadlých šišek se mi rozluštit nepodařilo. Stejně jako záhadu políčka uprostřed
lesa. Zde bych jej tedy opravdu nečekal. Zato malou chaloupku, tu možná ano.
Tady by bylo nádherné bydlení. Nikde nikdo, žádný signál, takže bych měl
pánečky pouze pro sebe. A to by bylo bájo. Pořádně bych si je užil. Sice bych
se o ně musel dělit se ségruší, ale to by se dalo zvládnout.
Tlapky nás pomalu unášely dál a dál a za chvilku jsme se
opravdu ocitli u malé chaloupky. Sice byla na kolech, ale měla u sebe stolek s
posezením. Myslel jsem, že se tu na chvilku zastavíme, ale než sem došla
panička, měl jsem celé okolí prozkoumané a vydal se dále. Věděl jsem, že zde na
kámoše nenarazíme, protože chaloupka na kolech slouží lidem, co pracují v lese,
jako odpočívárna a úkryt před deštěm. Zvířecí kamarádi lidské příbytky raději
obcházejí, než aby se u nich scházeli.
Jednou jsem v takové chaloupce byl. To jsem byl ještě
malý špunt. Byla tam kamínka a postel a já se tam pořádně prochrupnul. Bylo to
v zimě, pamatuji si, že pořádně mrzlo. Lidé seděli kolem malého stolku a každou
chvíli mne někdo drbal. Jo jo, to už je dávno. Dnes už by se nás tam tolik
nevešlo. Přeci jen jsem za ta léta trošku vyrostl.
Cesta, po které jsme šli, se začala pomalu svažovat. To
už se mi tlapkalo jedna radost. Pobíhal jsem si ze strany na stranu a trošku
popošťuchoval ségruši. Ale opravdu jen málo. Tentokrát je totiž podezřele
hodná. Nevím, jak dlouho mne to bavilo, ale k mému překvapení jsme se ocitli
před další chaloupkou. Nebyla to ledajaká chaloupka. Vydala opravdu pohádkově.
Stála si kousek za zatáčkou, kterou jsme právě
procházeli. Ségruše neségruše, musel jsem se kolem ní jít podívat. Dlouho jsme
takovou chaloupku nepotkali. Vlastně jsme za ty roky toulání podobnou chaloupku
potkali asi potřetí. K čemu slouží, netuším, ale naštěstí není z perníku, tak
se nemusím bát prohlédnout si jí z blízka. A vy také ne. Sice jako z pohádky
vypadá, i okolí je pohádkové, ale tady jsme v bezpečí. Možná narazíte na
nějakého místního obyvatele, třeba srnce, ale na nekalé živly asi ne. Pro ně je
sem odevšad daleko.






