Dnes vám budu vyprávět jeden vzpomínkový výlet. Jsou to dva roky, co jsme o dovolené navštívili rozhlednu Na Kupě u Jestřebic. Nic moc se u ní nezměnilo. Tedy až na plodiny na polích.
Rozhledna stojí uprostřed polí,
kde mají místní myslivci svou chajdu. Vede k ní asfaltová silnice, po
které skoro nikdo nejezdí. Možná je to tím, že končí u rozhledny. Kdo ví.
Do polí jsem nesměl, to dá rozum,
ale podél cesty je pruh, který skýtá úkryty pro místní obyvatele. Ty jsem ovšem
nepotkal. Ani zajocha, ani srnku. Jen krávy jsem zahlédl. Naštěstí byly
v bezpečné vzdálenosti. Já vím, že nic nedělají. Mají krásná velká kukadla
a sympatický výraz. Ale co kdyby si se mnou chtěly hrát? Vždyť já nejsem zvyklý
hrát si s někým, kdo je větší.
Jak jsem si tak hopkal po cestě a
přemýšlel nad kravkami, pomalu ale jistě přede mnou rostla rozhledna. Jak já jsem
se těšil, až její okolí prozkoumám. Stojí si tu tak sama, že zde bude určitě
spousta kámošů. Nahoru mne panička nedostane, to jsem si jist. Ale o nic
nepřijdu.
Chvilku jsem nechal paničku, aby
se rozhlédla po okolí a pořídila fotky. Když už mne čekání přestalo bavit,
usoudil jsem, že je na čase na paničku štěknout, že je třeba se věnovat i mému
zkoumání.
Vydal jsem se o kousek dále, po
polní cestě a objevil malý křížek schovaný pod stromem. Krásné malé zastavení.
Rozhlédl jsem se po okolí, zavrtěl ocáskem na kravky a vydali jsme se pomalu
zpět k domovu.