Nedávno jsme se toulali pod
Podolským mostem. Tentokrát jsme zavítali k mostu, který stál na jeho
místě předním.
Stádlecký most, kdysi Lannův,
stával v místech dnešního Podolského mostu. Kvůli plánovanému zatopení
okolí byl most rozebrán a přestěhován. Nyní stojí u obce Stádlec, na krásném
místě u mlýna. Když jsem si s paničkou prohlížel dobové fotky místa, kde
stál původně, musím uznat, že mu nové umístění vybrali stejně hezké, jako bylo
jeho původní.
Málokde se dnes najde místečko,
kde by voda tekla proudem, okolo byly samé lesy a břehy řeky spojoval most.
Samozřejmě ne ledajaký most. Stádlecký most má své kouzlo, stejně jako mlýn,
vedle kterého stojí. Kdybych mohl, hned bych tam bydlel.
Místo je to opravdu nádherné.
V naprostém tichu tu vyniká šumění vody. Občas se po mostě projede auto.
To je jediný rachot, který narušuje kouzlo tohoto místa.
Co mne také překvapilo, bylo
množství lidí, co jsme tu potkali. Většina z nich se přijela na most
podívat, pořídila fotky a odjela. To jsem paničce nedovolil. Když už jsme sem
dojeli, museli jsme se podívat i po nejbližším okolí.
Nejdříve jsme se vydali po
asfaltové cestě k vodopádu. Ten jsme ale kvůli terénu neviděli. Šli jsme
po asfaltové cestě do kopce. Když jsme viděli sráz, který k vodopádu vedl,
jeho návštěvu jsme si rozmysleli. To ovšem vůbec nevadí, máme v plánu
cestu naplánovat znovu a lépe.
Cestou nás minulo asi deset aut.
Musel jsem jít pořád u nohy a světe div se, to mne vůbec nebavilo. Dělal jsem
vše pro to, abych paničku přesvědčil k procházce ve vodě.
Po chvilce přemlouvání jsme se
vydali k řece. To bylo bájo. Vrhl jsem se do vody málem i s paničkou.
To bych tomu dal. Naštěstí jsem si brzy uvědomil, že mne připnula u skupiny
lidí na vodítko a stihl jsem zastavit ještě na břehu.
Ve chvíli kdy mne pustila, jsem
si povyskočil a rozeběhl se k vodě. Proběhl jsem pod mostem a hupsnul do
vody. Plaval jsem, co mi síly stačily. Chvíli jsem plaval přímo za famrfrňákem.
Když jsem se dostal dále od břehu, zjistil jsem, že mne unáší proud. Změnil
jsem proto směr a vyrazil proti proudu. To začala být dřina a zábava
v jednom.
Po chvilce jsem byl vyplaván až moc
a rozhodl se, že se vrátím na břeh. Musel jsem také zkontrolovat paničku. Co
kdyby se beze mne začala nudit.
Jak jsem zjistil, na nudu neměla
čas ani panička. Fotila si nádhernou přírodu v okolí. Až doma jsem
zjistil, že na fotkách jsem i já, jak plavu. Co naplat, rozmlouvat jí focení mé
maličkosti nemá cenu. Stejně si nedá říct.
Před cestou domů jsem musel
uschnout. To v tomto počasí nebyl vůbec žádný problém. Myslel jsem, že si
jen tak poležím na břehu, ale to mi nevyšlo.
Panička zavelela k odchodu.
Vydali jsme se pomalu zpět k mostu. K mému překvapení už tu skoro
nikdo nebyl. Nechal jsem se ještě několikrát vyfotit a konečně se dostal
k prohlédnutí řeky z výšky.
To byl úplně jiný pohled než ze
břehu. Nejen je že vidět dále po proudu, ale vynikne tu celá krása přírody.
Voda šumí, ptáčci zpívají. Nic jiného není slyšet. To je ráj na zemi, co
říkáte?
