Koupací výlety, ty mám moc rád. A
ten, o kterém vám bud dnes povídat, se obzvlášť vydařil. Vydali jsme se
s paničkou k toku říčky Vlčavy. Zaparkovali jsme na lesní cestě a
vydali se vstříc dobrodružství.
Nejdříve jsme šli po štěrkové
cestě voňavým vzrostlým lesem. Pobíhal jsem si ze strany na stranu a větřil,
zda není na blízku nějaký místní kámoš.
Kámoše jsem sice nenavětřil, ale
můj famfrňák neustále cítil chlad, vodu a lázně. Směr jsem měl jasný, jít přímo
za famfrňákem, ale oči mé nádheru co famfrňák navětřil, stále neviděly.
To se změnilo za první velkou
zatáčkou. Radostí jsem si povyskočil. Za patami se mi zaprášilo a mé tělo bylo
v mžiku v lese. Řítilo se mezi stromy po pěšince z jehličí. Za
okamžik zaznělo velké žblunknutí a já byl ve vodě.
To byla nádhera. Byl jsem na místě,
kde bylo vytvořené malé jezírko uprostřed toku Vlčavy. Voda byla tak čistá, že
bylo vidět na kamínky na dně. Ty se jen leskly.
Chvilku jsem si jen tak plaval.
Když jsem byl mokrý dost, vylezl jsem ven a vrátil se k paničce. Kde jinde
bych se měl oklepat než u ní. Když už tento krásný výlet naplánovala, musí
z místní říčky také něco mít.
Jakmile jsem smočil paničku,
vrátil jsem se k říčce. Minul jsem jezírko a hupsnul do toku. Voda byla
osvěžující. Zde již nebyla říčka tak hluboká, abych v ní mohl plavat.
Celou cestu co jsem říčkou šel, se hladina vody měnila. Místy bylo vody po
kotníky, o kousek dál po bříško.
Pochodoval jsem si vodou, když tu
se koryto říčky roztáhlo a já uviděl něco, čemu říčka nemohla konkurovat.
Asi bývá v tomto místě více
vody, jenže nyní, když tu voda není, jsou tu krásné bahenní lázně. Všude kolem
kvete spousta rostlinek. A jak to tu voní. To je pohádka.
Než se panička nadála, už jsem si
lebedil v lázních. Ani pruh na zádech nezůstal černý. Celé tělo jsem si
důkladně pokryl místním bahýnkem a čekal, až panička dorazí.
Panička naštěstí moc nechvátala,
takže jsem si lázně mohl pořádně užít. Ležel jsem si v bahýnku, užíval si
koupel a kochal se přírodou, kterou na jiných místech neuvidíte.
Všude kolem mne byly vzrostlé stromy.
Mezi nimi se vlnilo koryto Vlčavy. Na několika místech vedle říčky byly bahenní
lázně obklopené kvetoucími rostlinkami. Z místa mých lázní byl krásný
pohled na říčku, jak se vlní mezi stromy. Místy se rozlévá do stran, místy je
tenoučká jako potok. Ve všech místech je naprosto čistá.
Když ke mne panička dorazila,
musel jsem se jít umýt. To mi vůbec nevadilo. Tady je tak krásně, že bychom
mohli někoho potkat a já nemohu riskovat, že by mne viděl jen tak s bahnem
v kožichu. Bahýnko v kožichu je sice příjemné, ale jak jsem zjistil,
pro kolemjdoucí lidi není tak úžasné jako pro mne. Ke všemu když mne lidé vidí
s bahnem v kožichu, nechtějí mne drbat. A děti? Ty se mi smějí.
Ještě jednou jsem proto hupsnul
do říčky a pořádně se vyčabil. S čistým kožíškem se mi lépe běhá. A běhání
je v plánu nyní. Musím prozkoumat místní les. Je tu tak krásně, že by bylo,
aby nebylo a já bych tu nevyčmuchal nějaké kámoše.
