Občas se stane, že si jen tak
tlapkám po Brdech a rozhlížím se po okolí. Nad kebulí mi svítí puňťa, ptáčci si
prozpěvují a ani větvička se nepohne. To se však může během chvilky změnit.
Nejinak tomu bylo, když jsem si tlapkal na vyhlídku k bývalému
radiomajáku.
Cesta k této vyhlídce je
samé stoupání. Vím, že z vyhlídky pod kopcem bych asi nic neviděl. Když už
ovšem kopeček vyšlápnu, rád se porozhlédnu po okolí. To se mi tentokrát málem
nepovedlo.
Cestou do kopce stále svítilo
sluníčko. Já si jen tak lehce našlapoval, co tlapka tlapku mine. Rozhlížel jsem
se po okolním lese a poslouchal zpěv ptáčků. Les krásně voněl, prášková cesta
v barvě cihel nádherně kontrastovala s okolním borůvčím, mechem a
kapradím.
Tlapkalo se mi jedna báseň. Les
byl po deštích vlhký a krásně voněl. Co chvíli jsem objevil louži, ve které
jsem se mohl smočit. Jeden by si myslel, že je v pohádce.
Cesta plynula ani nevím jak. Byl
jsem zahloubán do svých myšlenek. Les kolem mne se moc neměnil. Celou cestu
k vyhlídce jsem si tlapkal vysokým hustým lesem, který každou chvilku
vystřídala planina se stromky, jenž mi byly sotva po kolena.
Že jsem skoro u cíle mi
prozradila cesta. Krásná prachová cesta v barvě cihel se pomalu ale jistě
měnila. Přibývalo na ní kamení a jemný prach se ztrácel. Za chvilku jsem
tlapkal po kamenité cestě, která mi nebyla vůbec příjemná.
Stromy vedle cesty se začaly
pomalu rozestupovat. Sotva jsem si všimnul, že hustý les pomalu řídne, začal
foukat vítr a nebe nad kebulí se zatáhlo. Běžel jsem rychle kupředu
zkontrolovat, zda se u zdi, která se krčila pod vysokými stromy, mohu schovat
před přicházejícím deštěm.
K mému nemilému zjištění
jsem uviděl, že z bývalého radiomajáku zbyly opravdu pouze obvodové zdi. I
na nich se podepsal zub času. Z jedné strany se již zeď rozpadala. Kamení,
které bylo kdysi její součástí, se válelo všude kolem.
Za obvodovou zdí jsem uviděl
vyhlídku, za kterou jsem se vydal. Nad kebulí se mi honily černé mraky. Vítr
kolem mne fičel a občas na mne spadla kapka.
I přes mraky na obloze bylo vidět
daleko do dáli. Přede mnou se tyčily zalesněné brdské kopce. Pod nimi byly pole
a louky. I přes mraky nade mnou byl výhled krásný. Neviděl jsem okolí
v celé jeho kráse, ale to mi nevadilo. Usadil jsem se mezi kameny a
chvilku se kochal. Chvilka to byla krátká, ale stála za to. Třeba příště, až
sem budu tlapkat, bude svítit puňta a já uvidím, co jsem tentokrát neviděl.
