Když jsem vyrážel na tento výlet,
myslel jsem si, že jdeme zkontrolovat místní kámoše. Už by také bylo na čase,
vždyť je to rok, co jsem je neviděl. Jenže jsem se mýlil. Stačilo jednou
zahnout jinam a už jsem byl na místě, kde jsem nikdy předtím nebyl. Na místě
tak krásném, že jsem byl překvapen, že o něm nevím.
Hopkal jsem si vzrostlým lesem,
poslouchal zpěv ptáků a kontroloval, zda tu stále bydlí divočáci. To se ví, do
houští jsem nešel. Ani jsem nemusel. Jejich dálnice je vidět přes cestu. Jsem
moc rád, že se jim tu líbí. Tak moc se jim tu líbí, že se jejich rodinky
rozrůstají. Z toho už mám trošku strach.
V první zatáčce jsem uviděl
člobrdy, jak uklízí vytěžené dřevo. Auto přistavené na lesní cestě, kde bych
jej nečekal. I člobrdice byla překvapená. Poděkovala jim, že v lese uklízí
i přesto, že nejsou v lese zaměstnaní. Co nastalo sotva svá slova dořekla,
mne pobavilo. Člobrda odhodil dřevo, co měl v ruce, zavřel kufr, hupsnul s parťačkou
do auta a v mžiku byli pryč. Tomu se říká pracovní nasazení. Jeden je
pochválí a oni takto.
Tak moc mne setkání vykolejilo,
že jsem zapomněl odbočit. Vyrazil jsem přímo za famfrňákem do míst, kde jsem
nikdy předtím nebyl. Chvilku jsem šel z kopečka a za první zatáčkou jsem
objevil super lázně. Voněly už na dálku. Než člobrdice stihla jakkoli reagovat,
už jsem měl kožíšek pokrytý voňavoučkým bahýnkem.
Ve chvíli, kdy jsem měl pouze
čistou kebuli, jsem byl připraven k odchodu. Ušadla už věděla, že jsme u
potoka. Jakpak by také ne, když šuměl do dálky. Zpěv ptáků byl stále hlasitější
a těch hlásků, kolik přibylo. Kde se tu všichni ptáčci vzali, je mi záhadou. Musím
štěknout, že zpívají opravdu krásně.
Už už jsem byl skoro u potoka,
když mi přes cestu přeběhla myška. Chtěl jsem jí pozdravit, ale schovala se ve
vysoké trávě. Ať jsem se snažil sebevíc, už jsem ji neviděl. To je
spravedlnost. Dneska přede mnou každý utíká.
Když jsem se ujistil, že myška
vzala roha, mohl jsem hupsnout do potoka. Potůček to byl malý, sotva bříško mi
umyl. Musel jsem se v něm pořádně poválet, abych byl alespoň trošku čistý.
Když jsem byl se stavem svého kožíšku
maximálně spokojený, mohl jsem se dát do zkoumání. Stál jsem v široké rokli.
Na jedné straně nádherný vzrostlý smíšený les, na straně druhé potůček a jehličnatý
les. Čím dále jsem podél potůčku šel, tím více se les měnil.
Netrvalo dlouho a proběhl jsem
pod železničním mostkem. Ze smíšeného lesa jsem se ocitl v nádherném vzrostlém
listnatém lese, který hrál všemi odstíny zelené. Rokle byla mnohem hlubší, než
na začátku cesty. Všude kolem mne byly stopy od divočáků. Uprostřed celé té
krásy bylo jedno obrovské kaliště.
Tělu neporučíš. V mžiku jsem
byl v kališti. Ze začátku jsem se bořil po kotníky. Čím více do středu
jsem pokračoval, tím bylo hlubší. I vůně se měnila s hloubkou kaliště. To
bylo bájo. Pořádně jsem se zamaskoval, abych tu svojí člobrdici překvapil.
Ve chvíli kdy mne uviděla, trošku
se lekla. Když se vzpamatovala, pouze protočila očadla a nic neřekla. Šel jsem
se k ní nechat pohladit, ale to mi nevyšlo. Její škoda, vůbec netuší, o co
přišla.
Než bahýnko stihlo zaschnout, už
jsem byl v potoce. Je to zvláštní, ale čím dále jsem po toku šel, tím byl
krásnější. Les se otevíral. Stromy začaly střídat skály. Koryto potůčku bylo
hlubší a širší. Netrvalo dlouho a potůček se vlnil mezi kameny. To byl
teprve pohled.
Pomalu ale jistě jsem začal
tušit, že se blížíme k ústí Jetětického potoka do Orlíku. Prošel jsem
chatovými osadami, ve kterých byly některé chatky tak maskované, že jsem je
málem přešel. Vystoupal jsem po pěšince do malého kopečka, přeskočil brod a
zničehonic jsem stál na krásné lesní cestě.
Prošel jsem okolo velké skály,
několikrát proběhl zatáčkami a zničehonic bylo přede mnou obrovské množství krásně
zelené vodičky. Na člobrdici jsem nečekal. Oběhl jsem loďku a šup do vodičky.
Jen to čvachtlo. Konečně jsem si mohl pořádně zaplavat. Smyl jsem ze sebe
zbytky bahýnka, co mi v kožíšku zůstaly po bahenní lázni a opět byl za fešáka.
Tento výlet se mi moc líbil.
Potkal jsem několik člobrdů, co mne pořádně podrbali. Kožíšek si několikrát
vyláznil a nakonec si i zaplaval. Naprosto bájo výlet.
