Občas mám obrovskou chuť, jít se
jen tak proběhnout. K tomu je okolí Přírodního parku pod Štědrým jako
stvořené. Když se chci potoulat lesem, volím jiný směr. Když se chci jen tak
proběhnout, proletím přírodním parkem jako ďas a hned jsem na loukách mezi kopci,
ze kterých je nádherná vyhlídka. A kam vyhlídka míří? No přeci na Přírodní park
Pod Štědrým.
Tentokrát jsem si sednul za
branku a čekal, až se ke mně člobrdice přidá. Nevím, jak je to možné, ale mne
má oblečeného během minutky, a to i v případě, že jdu ve fraku. Ale než
obuje a obleče sebe a posbírá všechny nezbytnosti, co si myslí, že se mnou na
prochajdě bude potřebovat, to jí zabere tolik času.
Po nekonečné době, kdy už jsem
mohl běhat, se ke mne člobrdice konečně připojila. Ani nevíte, jakou jsem měl
radost. Vyběhl jsem na pole a už jsem si jí metl k lesu. To byl fofr.
Ušadla měla co dělat, aby se udržela na kebuli. Chvost v mé rychlosti
udával směr a mé tělo se řítilo vstříc novému dobrodružství.
Než jsem se nadál, už jsem byl na
konci pole. Proběhl jsem kolem kazatelny, která stojí na hranici pole a louky a
široko daleko není nic jiného a už jsem si to metl k lesu. To se ví, musel
jsem se několikrát vrátit k člobrdici. Ta nikdy tak rychle jako já neběhá.
Vlastně, člobrdice nikdy neběhá.
Prošel jsem lesem po boku
člobrdice. Na konci lesa jsem se rozhlédl a než se kdokoli nadál, už jsem si jí
metl krásnou polní cestou kolem pastviny pro ovce dále mezi louky. Tady je to
tak bájo. Jen co se dostanu z lesa ven, mohu si běhat, jak chci, jen musím
na člobrdci vidět a ona musí vidět na mne.
Kolem cesty roste spousta keřů.
To byste nevěřili, kolik v nich žije myšek a ptáčků. Vždy, když letím
kolem, je slyšet šustot listí. Každou chvilku vyletí ptáček. A jak vím o
myškách? Ty má v merku famfrňák. Obvykle tudy letím tak rychle, že by je
očadla ani zaznamenat nemusela.
Než jsem se nadál, už jsem stál
na konci polní cesty. Dnes mi cesta utíkala ták strašně rychle. Občas jsem se
napil z loužičky, to jo, ale že to bude až takový fofr, to jsem nečekal. Vrátil
jsem se k člobrdici a chvilku šel po jejím boku.
Vedle člobrdice jsem zamířil po
asfaltce na vyhlídku. Ušel jsem pár kroků a už jsem stál u křížku. Málem bych
na něj zapomněl. Stojí si mezi keři u silnice a kochá se výhledem na kopce
přírodního parku. Občas kolem něj projede auto, ale jinak si tu stojí málokým
rušen.
Jeden by štěkl, že se místo dá
označit koncem světa. A taková místa mám moc rád. Čas jakoby se na nich
zastavil a vy si užíváte jen tady a teď.
