
Občas člobrdici vyvedu za malým
velkým cílem. Vím, možná to zní zvláštně, ale mohyla Jakuba Jana Ryby je cíl
malý, zato člověk to byl velký. Vždyť bez něj by nebyly Vánoce takové, jaké je
známe.
Sotva projdete Voltuší, už
stojíte v nádherném vzrostlém hlubokém lese. Tady se to tlapká jedna
radost. Lesní cesta, po které jdete, je pokrytá jehličím. Všude, kam očadlo
dohlédne, je jeden vysoký jehličnatý strom vedle druhého. Do kroku vám zpívají
ptáčci a větřík šumí ve větvích.
Na tomto místě není nic, co by tu
nemělo být. Když jdete potichoučku, možná narazíte na srnku. Těch tu žije
opravdu hodně. Pohybují se potichu a pořád se rozhlížejí. Jako by tušily, že na
někoho narazí. To by na tomto místě nebylo nic zvláštního. Vždyť do obce to
není daleko.
Ani o další obyvatele této
končiny není nouze. K mému překvapení jsem potkal veverku. A jak moc dobře
víte, s veverkami je kříž. Asi to mají v genech, kdo ví, ale pokaždé,
když narazím na veverku, vyšplhá se na vysoký strom a nechce slézt. Jeden dělá
pod stromem psí kusy, přemlouvá i vyhrožuje, ale veverka ne a ne slézt.
Raději jsem nechal veverku
veverkou a vydal se do mírného kopečka. S famfrňákem v pohotovosti a
tělem natěšeným, co ještě objevím. Prošel jsem několik rozcestí a než jsem se
nadál, už jsem byl u mohyly. Abych štěknul pravdu, šel jsem na jistotu. Jezdím
k ní pravidelně každý rok před Vánocemi. V létě tu jsem poprvé.
Co mne mile překvapilo, bylo
zjištění, že je tu vše přesně tak, jak má být. Mohyla si majestátně stojí pod
stromy a ční do dálky. Jakpak by také ne. Je postavená z kamení a to tu
široko daleko neuvidíte. Vedle mohyly je lavička se stolkem, které vybízí
k posezení.
Když k mohyle dojdete,
budete mít takový zvláštní pocit. Tedy štěkl bych, protože já to tak
s člobrdicí mám. Toto místo vybízí k zastavení. Nikdy si zpětně
nevzpomenu, co se mi tu honí kebulí. Co ale s jistotou mohu štěknout je,
že nikdy nevím, jak dlouho tu stojím. Kdykoli sem dorazím, musím se zastavit.
Až ta chvíle odezní, místo vás pustí samo. Nebojte se, není to strašidelné,
spíše takové uvolňující. Je to místo, které působí naprosto klidným dojmem.
Když si prohlédnete mohylu a
odpočinete, určitě neminete ještě jeden malý pomníček. Vedle mohyly je malinký,
ale jeho poselství je veliké. Jakpak by také ne, když byl vybudován k 50.
výročí vzniku Československa.
Tak co kamarádi, asi mrkáte, co
všechno o tomto místečku vím. To je tím, že mne některá místečka tak zaujmou,
že mi místní člobrdové a člobrdice některé informace sdělí. Tím nechci
štěknout, že jiná místečka si nezaslouží zjišťování bližších informací. Ale
jsou místečka, která jsou pro mne tak zajímavá, že se dělím o své dojmy a
pocity. A těch je tolik, že občas na fakta zapomenu.
Málem bych vám zapomněl štěknout
ještě jednu důležitou informaci. Vždyť u pomníku je cedule, kde se o panu
Rybovi dočtete více. I mne jí člobrdice četla.

