Sotva jsem vběhl do lesa, věděl
jsem, že to bude bájo procházka. Už si ani nepamatuji, kdy jsem objevil ryze
smrkový les, který by byl hluboký a bez kůrovce. A tady, kousek od Třemšína, si
stojí v celé své kráse.
Chvilku jsem běžel po částečně
zpevněné a částečně štěrkové cestě. Jen co jsem mohl, hupsnul jsem na jehličí
pod smrky. Tím se tlapká jedna radost. Nikde nic netlačí a můžu si pobíhat, co
mi tlapky dovolí.
Lítal jsem si pod stromy, co jen
to šlo. Oběhl jsem pár stromů a už jsem se s úsměvem na tváři řítil
s vypláznutým jazykem k člobrdici. Ušadla na mne jen vlála a
plápolala do rytmu mého hopkání. Od člobrdice jsem se řítil vstříc dalším
stromům a zase zpátky k člobrdici. To bylo bájo. Takhle se proběhnout ve stínu
vysokých stromů.
Asi tušíte, že mé pobíhání
netrvalo dlouho. Famfrňák navětřil vodičku, chvost změnil směr mého běhu a už
jsem se láznil v potůčku. V potůčku super bájo čisťoučkém. Na dně
troška mlaskavého bahýnka, na bahýnku jehličí. Proud vody nebyl moc silný.
Vodička jen tak jemně čechrala mou srst. Tomu se říká lázně. Jediné co tu
chybělo, byla ta správná lázeňská vůně. Tady bych měl štěknout, že vodička
opravdu voněla jako vodička.
Jak jsem se tak láznil
v čisté vodičce, nešlo mi do kebule, že vodička opravdu voní jen jako vodička.
Tady něco neštymuje. To se musí prozkoumat. Vyskočil jsem z potůčku,
rychle se pomazlil s člobrdicí a šel jsem na věc.
Vztyčil jsem famfrňák, očadlům
dal povel pohotovost, rozvrtěl jsem chvost a vydal se proti proudu potůčku.
Stále jsem šel pod vysokými smrky. Nad kebulí mi zpívali ptáčci a občas mne
jemně ovanul větřík. Nádherné počasí na rozlousknutí záhady.
Netrvalo dlouho a potůček zmizel.
Ztratil se pod nádherným vysokým smrkem a zanechal po sobě krásný pramen. Nikdy
bych nevěřil, že pramen potůčku bude přímo pod stromem. A ještě tak velikým,
jako je tomu tady.
Pramen si opravdu našel nádherné
místo. Nejen, že všude kolem rostou vysoké stromy, které mu stíní. O kousek dál
roste pod majestátními smrky hodně malých smrčků. To by bylo, aby tady nebydleli
zvířecí kámoši.
Našel jsem místo opravdu
pohádkové. Místo s vysokými smrky, které chrání malý pramínek beze jména.
Místo, které svádí k odpočinku a poslechu ptáčků nad hlavou. Kdo ví, třeba
si sem jednou přijdu odpočinout a přijdou se na mne podívat místní kámoši.