
Po dlouhé době jsem tlapkal
brdskou lesní cestou. Měl jsem takovou radost, div jsem si nevykroutil chvost.
Tlapkal jsem hlubokým lesem, nad kebulí mi zpívali ptáčci a les nádherně voněl.
Cesta, po které jsem tlapkal, byla pokrytá jehličím. Jen občas se zničehonic
změnila. Byla porostlá trávou, pod kterou se ukrývalo bahýnko. Lepší cestu jsem
si vybrat nemohl.
Tlapkal jsem stále hlouběji do
hustého lesa. Měl jsem obrovskou radost, že jsem opět v Brdech. Poslouchal
jsem ptáčky a občas se proběhl mimo cestu. Rozhlížel jsem se kolem a pozoroval
okolí. Objevil jsem totiž opravdu zajímavé místo.
Pobíhal jsem pod vysokými stromy,
co chvíli narazil na pařez. Tolik starých pařezů jsem dlouho nepotkal. Některé pomalu
mizely pod mechem, jiné byly skoro rozložené. Všechny pařezy jsem důkladně
očmuchal. Překvapilo mne, že nejsou podepsané od kámošů. Asi do těchto míst moc
často nezavítají. Světe, div se, ale ve skoro rozložených pařezech jsem
nacházel mraveniště. Bylo jich tu tolik, že bych je nespočítal. Navíc to nebyla
obyčejná mraveniště. V těchto pařezech bydlí opravdu velcí mravenci. Pro
jistotu jsem je z bezpečné vzdálenosti pozdravil a pokračoval dále.
Cesta přede mnou se pomalu
měnila. Stále jsem šel po měkoučké cestě schované pod jehličím. Jen trávu
začaly nahrazovat kameny. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím byly kameny větší.
Famfrňák jsem měl v pohotovosti a větřil místní kámoše. Jaké však bylo mé
překvapení, když jsem místo kámošů navětřil vodičku. Vím, že famfrňáku mohu
věřit, ale očadly jsem žádnou vodičku neviděl. Zvedl jsem proto famfrňák
k nebi a vyrazil za vůní, která mne tak lákala.
Pobíhal jsem pod vysokými
jehličnatými stromy. Cestu, po které jsem do té doby šel, jsem nechával pomalu
ale jistě za sebou. Netrvalo dlouho a ušadla zaslechla zurčení potůčku. Věřte
tomu nebo ne, ale to byl zvuk. V mžiku se mé klidné pobíhání změnilo
v závodní tempo. Pelášil jsem takovou rychlostí, že jsem se bál, abych
neztratil ušadla, která jen tak tak zůstávala na hlavě a pořád za mnou vlála.
Netrvalo dlouho a ocitl jsem se
na hraně pořádného srázu. Na chvilku jsem se zastavil. V tu chvíli vodičku
zaznamenala i očadla. Opět se mé tlapky daly do pohybu a v mžiku jsem byl
po kotníky ve vodičce.
Musím vám štěknout, že když jsem
stál na hraně srázu, viděl jsem pouze vodičku a hezkou přírodu. Ve chvíli, kdy
jsem k potůčku seběhl, jsem viděl opravdovou nádheru. Vodička byla tak
průzračná, že bylo vidět na dno. Potůček se kroutil korytem, podél kterého
rostly snad všechny druhy stromů. Pod vodičkou jsem viděl kamínky všech tvarů a
barev. I zpěv ptáčků u vodičky zesílil.
Pobíhal jsem je tak vodičkou a
užíval si nádherné přírody, která byla všude kolem mne. Už jsem nemusel běžet
s větrem o závod. Mohl jsem se zastavit a užívat si chvíli tady a teď.
Takový klid se těžko hledá. Tady, u Červeného potoka, jej najdete. A nemusí to
být pouze v těchto místech. K Červenému potoku jsem zavítal i na
jiných místech a vždy jsem si místo pořádně užil. Jak moc a jaká další zajímavá
místečka jsem u Červeného potoka objevil, to vám štěknu v připravované
knize. Navíc se v ní dočtete, odkud jsem se u Červeného potoka vzal a kam
jsem měl namířeno. Pak už bude jen na vás, kdy si zabalíte batůžek a půjdete
v mých stopách. Věřím tomu, že si výlet užijete stejně jako já. A možná i
více, kdo ví.
Námi oblíbená místa znáte. Hodně našich čtenářů si
přálo, abychom je zpracovali do knihy. Slovo dalo slovo, my vyrazili do Brd.
Když vše dobře dopadne, k Vánocům bude kniha v knihovnách lidí, kteří se rádi
toulají zapomenutými místy a nádhernou přírodou. Kdo by chtěl, může nás
podpořit zde:
https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech
Na jaká místa se můžete v knize těšit? Na Lovecký
zámeček Vacíkov, vrcholy Beran, Malý Tok, Třemšín, Plešivec, Nad Maráskem a
Houpák, počtete si i o tajemném Čertovu vřetenu a zřícenině hradu Valdek. To
samozřejmě není vše. V knize bude i nespočet dalších zastávek nedaleko těchto
cílů.
