To jsem si jednou mašíroval po
krásné lesní cestě zasypané malými kamínky. Nad kebulí mi svítil puňta, který
mi místy i hřbet ohříval. Do kroku mi zpívali ptáčci a tlapky si tlapkaly jedna
za druhou. Nikam jsem nespěchal. Nebylo kam ani proč. Byl jsem v nádherném
hustém lese, kde pouze místy byla vytěžená místa. Kupodivu i na ně byl krásný
pohled. Odkrývaly skalky, které se částečně schovávaly pod jehličím.
Tlapkal jsem si po upravené lesní
cestě. Kebulí se mi honilo, jaký je krásný den. Co chvilku jsem na cestě
překročil broučka, co chvilku jsem se napil z louže, která byla na cestě.
Občas mi lehce před famfrňákem proletěl ptáček a já si řekl, jakou má odvahu.
Tlapkal jsem si rychlostí, tlapka
tlapku mine a nikam nespěchal. Člobrdice se mnou držela krok a co chvilku něco
vyfotila. Zanedlouho jsem vedle cesty uviděl maliní a ostružiní. V tu
chvíli mi došlo, proč mi těsně před famfrňákem občas proletí ptáček. Rozeběhl
jsem se vpřed zjistit, zda jsou ptáčci doma. K mému překvapení jsem
žádného nevyčmuchal. Zato jsem očividně vyčmuchal svačinku pro člobrdici.
Chtěla se se mnou podělit, ale maliny ani ostružiny nejsou pro mne žádná bašta.
Rozhodl jsem se vyrazit pomalu
kupředu a prozkoumat okolí. Po levé tlapce jsem měl kopec, do kterého se mi
tlapkat nechtělo. Byl docela prudký a navíc samý vysoký strom. Nic záhadného
očadla neviděla a famfrňák nehlásil. Zato po pravé tlapce se kopeček jen mírně
svažoval. Pod vysokými stromy rostla spousta keříků a dalších rostlinek. Při
pohledu z kopečka očadla nestačila zírat, co všechno viděla. Famfrňák
větřil vodičku a ušadla slyšela příjemné šustění. Vydal jsem se proto do útrob
lesa.
Tlapkal jsem si opatrně hlouběji
a hlouběji. Co chvilku jsem překročil maliní, opodál jsem přeskočil popadané
stromy. Vodička byla cítit čím dál více. A nejen vodička. K vůni vodičky
se přidala i vůně svěžího bahýnka. Na tomto místě měl famfrňák pré. Očadla se
již nerozhlížela po okolí. Měla co dělat, aby kontrolovala cestu.
Čím více jsem cítil vodičku a
bahýnko, tím rychleji mé tlapky tlapkaly. Než jsem se nadál, stál jsem u
potůčku s bájo čistou vodičkou. Chtěl jsem do ní hupsnout, ale ještě jsem
se musel ohlásit člobrdici. Kouknul jsem doleva na cestu a očadla zmerčila
něco, co mne hodně překvapilo.
Stále jsem koukal směrem
k cestě, po které šla člobrdice a lákal jí k sobě. Byl jsem moc
zvědavý, jak na můj objev zareaguje. Věděl jsem, že určitě bude hodně
překvapená. Možná ještě více než jsem byl překvapený já.
Trvalo celou věčnost, než ke mne
člobrdice dorazila. Musela překročit popadané stromy a obejít husté bahýnko,
což nebyla vůbec žádná sranda. Kdyby to vzala skrz bahýnko, vypadali bychom
jako tým. Ale to ona ne. Musela se ke mne dostat v čistých botách. Sotva
ke mne dorazila, koukla na místo, kde se skrýval mnou nalezený poklad. To jste
měli vidět, jak se jí rozzářila očadla.
V mechu kapradí, kousíček od
nás, hezky schovaná, byla malá studánka. Studánka, ze které vytékala krásně
čistá voňavá vodička. A že jí teklo. Celý potůček. Konečně jsem mohl hupsnout
do vodičky. Jenže co jsem nechtěl, to se stalo. Sotva jsem se od studánky
otočil, uviděl jsem super bájo hluboké kaliště. Čistá vodička, ta je na kožíšek
dobrá. Jenže takové super bájo bahenní lázně, to je teprve pohádka. A na takto
pohádkovém místě, to je pohádka v pohádce.
Než se člobrdice stačila
rozkoukat, už jsem se rochnil v kališti. Ani nevíte, jakou jsem měl
radost. Tolik bahýnka jsem měl na sobě a v kališti jako by jej neubylo.
Sem budu muset brát člobrdici častěji. U Fabiánova pramene si každý najde své
potěšení. Člobrdové studánku a jejich psí parťáci super bájo lázně.
Co dělat, kdyby vás člobrdové na
místo vzít nechtěli? Štěkněte jim, že mezi kalištěm a studánkou teče potůček
s průzračně čistou vodičkou. Fabián myslel na všechno a na všechny, takže
od studánky půjdete opět s čistým já.
Zajímá vás, kam jsem měl
namířeno, když jsem objevil Fabiánův pramen? To se dočtete v mojí knížce
plné pohádkových brdských míst. Její vznik můžete podpořit zde:
https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech.
Bez vaší podpory se neobejdu a knihu v papírové podobě nevydám. Myslím si,
že by to byla velká škoda, protože v knize vám štěknu minimálně o stu
zajímavých zastavení a budete mít naplánováno více jak deset výletů. Budete se
tak moci vydat v mých stopách a nebudete se muset bát, že se někam
nedostanete. Všechna místa jsem s člobrdicí a za asistence ségruše opravdu
prošel po trase tak, jak vám o nich štěknu v knize. Má kniha bude skvělý
dárek k Vánocům, protože když všechno dobře vyjde, do Vánoc budete mít
knihu doma.
