Tlapkal jsem spokojeně po červené
cestě stále za famfrňákem. Nad kebulí mi zpívali ptáčci, les kolem mne šuměl a
jak voněl. To bylo potěšení nejen pro famfrňák. Při tlapkání mne věrně
doprovázel puňťa a vyhříval mi hřbet.
Protlapkal jsem bučinou, proběhl
se po louce a tlapky mne nesly stále kupředu. Les kolem mne se začal měnit.
Nejdříve bučinu nahradily stromy jehličnaté. Červenou cestu, kterou jsem nikde
jinde než v Brdech neobjevil, jsem opustil a dále tlapkal pěšinkou pokrytou
jehličím. Co chvilku jsem obešel kámen, který mi stál v cestě.
Stromy předem mnou pomalu rostly,
až jsem byl v nádherném vzrostlém lese. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly
jen vysoké stromy a kameny. Od malých kamenů, přes balvany po malé skalky.
Místo hrálo všemi barvami a já byl rád, že mohu být alespoň na chvíli jeho
součástí.
Čím více jsem stoupal na kopec,
tím užší pěšinka byla. V jednu chvíli se jehličí z pěšinky vytratilo
a už jsem tlapkal pouze po kamenech. I na nich byla pěšinka místy znatelná, ale
člobrdice ji nejspíše neviděla. Co chvíli se totiž otáčela a povídala, že je
jen trošku vedle. Musím štěknout, že cesta po kamenech byla celkem náročná.
Naštěstí se mi kameny pod tlapami nehýbaly, ale i tak. Už jsem se viděl na
kopci.
Najednou, zničehonic, přišel
zlom. Kamenné moře, kterým jsem tlapkal, co chvilku ozdobil stromek. Občas jsem
narazil na borovičku, jindy zase na malou břízku. Čím prudší svah byl, tím více
stromků jsem míjel. Za chvilku jsem stál na místě, kde kameny pomalu ale jistě
vytěsňovaly stromky. Konečně jsem se rozhlédl po okolí a zjistil, že jsem skoro
v cíli.
Kopnul jsem do vrtule, zavrtěl
chvostem člobrdici na pozdrav a metl na velkou plošinu, která se rozprostírala
mrňousek přede mnou. Když jsem se na ní postavil, moc se mi ulevilo. Věděl
jsem, že to nejhorší mám za sebou. Zvedl jsem kebuli, rozhlédl se kolem a
očadla uviděla něco, co jsem nečekal.
Nevěřil jsem vlastím očadlům a
musel si je promrkat. Stál jsem vysoko na skále, pode mnou kamenné moře, po
kterém jsem před chvilkou tlapkal a přede mnou super bájo vyhlídka. Koukal jsem
na husté lesy, pole, louky a městečko s obrovským komínem.
Když jsem tlapkal hlubokým lesem
a posléze zdolával pěšinku ukrytou v kamení, netušil jsem, že se ocitnu na
tak krásné vyhlídce. Že zdolám vrchol, to jsem tušil, ale s vyhlídkou jsem
nepočítal. Výstup na Klobouček, tak se vrchol jmenuje, jsem si opravdu užil a
byl mile překvapen.
