Po dlouhé době jsem tlapkal
v Brdech mimo les. To se opravdu často nestává. Kam očadlo dohlédlo, les
vidět byl, ale cesta, po které jsem tlapkal, vedla mezi loukou a oplocenkou
s malými stromky.
Když jsem měl hřbet dostatečně
nahřátý, očadla začala hledat místečko k prozkoumání. Vletěl jsem proto na
louku. Pobíhal jsem, co mi tlapky dovolily. Od cesty na louku a zase zpět.
Světe, div se, ani nevíte, kolik jsem za své pobíhání potkal motýlů. Dokonce i
čmeláci se mnou lítali závody. Myslel jsem, že se pomalu budou chystat
k zimnímu spánku a oni místo toho blbnou se mnou. Ne, že by mi to vadilo.
Jenže tempo čmeláků se nedalo dlouho vydržet. Když jsem začal ztrácet na
rychlosti, vrátil jsem se k člobrdici a pokračoval s ní po cestě.
Jak se říká, nic netrvá věčně.
Ani má cesta vedle člobrdice. Sotva si tlapky trošku oddechly, zapojil jsem do
výletování famfrňák a v mžiku se začaly dít věci. Těch vůní, co jsem
cítil. Nejsilnější však byla vůně sena a kámošek srnek. Zvednul jsem kebuli,
pořádně se nadechl a rozeběhl se za vůní.
Běžel jsem kupředu a chvostem
vrtěl člobrdici na pozdrav. Minul jsem několik mladých stromků vysazených u
cesty a zabočil doleva. Tlapkal jsem po sotva znatelné lesní cestě schované
v trávě a v mžiku jsem stál před obrovským seníkem.
Věděl jsem, že jsem na místě.
Několikrát jsem seník oběhl a důkladně jej prozkoumal. Kromě kamarádek srnek
sem chodí i jeleni s laněmi. A zajoši mají o mrňousek dál svojí
restauraci. Sotva ke mne dorazila člobrdice, vydal jsem se tajemnou pěšinkou
kupředu. Objevil jsem jí náhodou při zkoumání seníku. To by bylo, abych jí
neprozkoumal.
Už rozvážně jsem kráčel do
hlubokého lesa. Pěšinka zasypaná jehličím mne vedla mezi maliním a kapradím.
Než jsem se nadál, očadla uviděla mechovou stříšku schovanou mezi stromy.
Tlapky opět nabraly na rychlosti a nesly mé tělo kupředu.
Běžel jsem stále kupředu a
najednou jsem stál u studánky. To bylo překvapení. Tady je na jednom místě snad
vše, co si místní kámoši mohou přát. Restauraci se seníkem mají mrňousek od
nádherné studánky, jejíž stříšku pokryl mech.
Měl jsem obrovskou radost, že
jsem opět v těch nádherných Brdech, které mám tak moc rád. Kam očadlo
dohlédne, vidí nádhernou přírodu. Studánka, ke které určitě laně v noci
chodí pít a ptáci za dne bílého. Jo jo, to jsou Brdy.
Jak jsem se ke studánce dostal a
kam jsem od ní šel, to vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik můžete
podpořit nejen jejím zakoupením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech.
Předem vám moc děkuji za podporu.
