Tlapkal jsem si hlubokým lesem
pod vysokými stromy. Občas jsem uslyšel ptáčka, jinak byl v lese naprostý
klid. Tlapkal jsem, co tlapka tlapku mine, a užíval si krásný den na krásném
místě. Co chvilku se na mne přišel usmát puňťa a zasvítil mi na kožíšek.
Zkrátka další procházka, jak má být.
Prošel jsem kolem bývalé
oplocenky, kde dnes roste stromek na stromku a než jsem stačil štěknout
kostička, už jsem byl opět pod vysokými stromy. Jenže les se změnil. Co chvilku
bylo pod stromy borůvčí. Nedaleko jsem zahlédl skalku a přímo přede mnou,
kousek od cesty, jsem uviděl haldu kamení. To mi neštymovalo a já se vydal na
průzkum.
Rozeběhl jsem se, co mi tlapky
dovolily. S větrem o závod jsem se řítil mezi stromy a v mžiku jsem
byl u hromady. K mému překvapení to nebyla obyčejná hromada kamení. Byla
to studánka. Tedy spíše pramen, který byl ohraničený kameny a schovaný pod
plechovou stříškou. Teklo z něj tolik vodičky, že se před ním vytvořilo
malé jezírko, ze kterého odtékala voda potůčkem.
Takový pramen jsem v Brdech ještě
neobjevil. Krásné dřevěné studánky, ty potkávám často. Když vám o nich štěkám,
připadám si, jako bych štěkal pohádku. I pramen ukrytý pod stromem jsem
objevil. Ale pramen ohraničený kamením, který by vytvořil vlastní jezírko, tak
ten jsem objevil poprvé.
Musel jsem si jej pořádně
prohlédnout. Několikrát jsem jej oběhl a zjistil jsem, že opravdu jsem u
pramene. Napil jsem se z rybníčku a už jsem běžel podél potůčku dále do
lesa. Nedalo mi to, a smočil jsem si v něm tlapky. To bylo bájo. Když jsem
měl blízké okolí prozkoumané, vrátil jsem se zpět k člobrdici, která na
mne čekala u pramene a fotila jej ze všech stran.
Pramen ovšem nebyl na místě
jediný, kdo zaujal má očadla. Ušadla slyšela šustění a já se vydal za zvukem.
Čím blíže u nedaleké skalky jsem byl, tím byl šustot hlasitější. Proběhl jsem
mezerou mezi skalami a vyplašil ptáčka. V tu chvíli šustot přestal.
Nevěřili byste tomu, jak umí být takový ptáček hlasitý. Trošku mne to mrzelo,
protože člobrdice říká, že místní kámoše rušit nemám.
Když jsem se rozhlédl kolem,
uviděl jsem krásné člobrdí nocoviště. V tu chvíli mi došlo, proč tu ptáček
šustil. Hledal drobky, co mu tu člobrdové nechali. Nikdy by mne nenapadlo, že
něco podobného někdy najdu. O podobných nocovištích jsem slyšel člobrdy pouze
vyprávět. Když jsem jej však vyčmuchal, pochopil jsem, o čem člobrdové
vyprávějí.
Musím štěknout, že přespat na
tomto místě musí být zážitek. Je krásně ukryté v hlubokém lese, daleko od
cesty a lidí. Jen k vodě to je z nocoviště co by pro kostičku doběhl.
Jenže kdo najde studánku a nemá bystrá očadla, nocoviště přejde. Proto ani já
vám neštěknu, kde přesně se nachází. Kdo se rád prochází a má očadla
v pohotovosti, při trošce štěstí jej najde.
Tentokrát jsem vám vyprávěl
příběh od studánky Na Valech. Odkud jsem k ní přišel a kam jsem
pokračoval, to vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik můžete
podpořit nejen jejím zakoupením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech.
Když vše dobře dopadne, budete mít knihu do Vánoc doma. Za vaši podporu předem
moc děkuji.
