Není nad to vyrazit do přírody a
pořádně si pročistit kebuli. S blížícím se podzimem se do přírody těším
stále více. Lesy se nám pomalu začínají zabarvovat, listí opadávat, to jsou pak
procházky, jedna radost. Než však podzim dorazí v celé této parádě, ještě
se musím rozloučit s létem.
Ono se štěkne, jít se rozloučit s létem.
Jenže kam? To v Brdech není vůbec jednoduché. Póčo na koupání již není,
tak jsem se rozhodl, že se zatlapkám podívat na Hořejší Padrťský rybník. Koupat
se v něm stejně nemohu, tak mne to alespoň nebude tolik mrzet.
Jak jsem si štěkl, tak jsem také
udělal. S člobrdicí jsem skočil do auta a už se svištělo. Musím vám
štěknout, že není nad to, mít krásná místa „za rohem“. Vím, mohly by být ještě
blíže, ale těch pár kilometrů v autě zvládnu.
Sotva jsem vyskočil z auta,
nemohl jsem tlapky udržet v klidu. Věděl jsem, že autem se k Hořejšímu
Padrťskému rybníku přiblížím, ale z parkoviště to k němu bude ještě
cesta. Však na tu jsem se také těšil. Budu moci pozorovat stromky a přírodu,
jak se pomalu připravuje na zimní spánek.
Tlapkal jsem lesní cestou, místy
pod vysokými stromy, jinde mne vedla mezi houštinou. Rozhlížel jsem se kolem
sebe a užíval si chvíli tady a teď. Do kroku mi zpívalo několik ptáčků, puňťa
mi svítil nad hlavou a větřík příjemně pofukoval. Ušadla poslouchala, kde se co
šustne a šumění lesa. A famfrňák? Ten větřil, zda jsou v blízkosti místní
kámoši a nemohl se dočkat, až ucítí vůni vodičky.
Cesta mi ubíhala za tlapami.
Chvilku jsem tlapkal do kopečka, chvilku z kopečka. Těch zatáček, co jsem
protlapkal, ty bych ani nespočítal. Na
místě, kde bylo několik zatáček za sebou, famfrňák konečně navětřil vodičku. Už
jsem byl opravdu blízko. Prosvištěl jsem poslední zatáčkou, les přede mnou se
otevřel a já věděl, že jsem v cíli.
Přímo před očadlami jsem měl
obrovskou modrou plochu s čistou vodičkou. To byl pohled. Ani nevím, jak
mám štěknout tu nádheru, abyste si jí dokázali představit. Všude, kam očadlo
dohlédlo, byla vodička. Na hrázi rybníka člobrdové postavili přístřešek, aby bylo
odkud tu nádheru pozorovat. Kousek od přístřešku jsem viděl domek, u kterého
rostou dva vysoké stromy. To by nebylo nic zas až tak zvláštního, jenže ono to
vypadá, že stromy rostou přímo z domku.
Když jsem se dokochal pohledem na
rybník z dálky, dorazila ke mne člobrdice. Už bylo na čase, moc jsem se
těšil, až se proběhnu po hrázi. To víte, když dorazíte k Hořejšímu padrťskému
rybníku od obce Teslíny, naskytne se vám super pohled na místo. Když však
vyjdete na hráz, zjistíte, že rybník je mnohem větší, než se zdá. Uvidíte
kámošky kachny a další ptactvo, po levé tlapce i Dolejší Padrťský rybník. O tom
jsem vám štěkal nedávno. Ucítíte vůni vodičky a to nejlepší vás čeká na druhém
konci hráze. Nejen, že objevíte krásný potůček, kterým vytéká voda z rybníku,
ale dojdete k nádhernému dřevěnému mostku, u kterého si budete připadat
jako v pohádce. Za zády budete mít rybník s potůčkem, před sebou
nádherný vrostlý les plný mechu a kapradí.
Je jen na vás, kudy k Hořejšímu
Padrťskému rybníku dorazíte. Když si naplánujete cestu přes hráz, půjdete buď z krásné
přírody do pohádky, nebo z pohádky do krásné přírody. Já volím cestu z krásné
přírody do pohádky, to mi k rozloučení s létem a vítání podzimu sedí
více.