Po dlouhé době jsem se vydal na
procházku mimo les. Jako cíl cesty jsem vybral Formanskou stezku, která vede
z Dožic do Starého Smolivce. To se ví, že jsem ji protlapkal celou.
Dokonce jsem se zastavil na místech, která nejsou součástí stezky, ale cestou
je potkáte. O každém zastavení na Formanské stezce vám štěknu zvlášť, ať si
každé zastavení můžete užít stejně, jako já.
Prosvištěl jsem po louce a než
jsem se nadál, malou vísku Dožice jsem měl za chvostem. Sotva očadla zmerčila
asfaltovou cestu, věděl jsem, že jsem zpátky na Formanské cestě. Těšil jsem se
na kus štěku s místními kravkami. Moc často je nenavštěvuji, ale když už
na stezku vydám, vždy se u kravek zastavím a vyzvídám nové informace
z okolí.
Poznal jsem místo, kde mohu dát
volnost svému pohybu. Po pravé tlapce mám pole, po levé tlapce mám ohradu pro
kámošky, na které se vždy tak těším. Sotva k ohradě dotlapkách a kámošky
nejsou na místě, dám povel tlapkám a letím kupředu s větrem o závod.
Nejinak tomu bylo tentokrát.
Kopnul jsem do vrtule a letěl po rovince s větrem o závod stále kupředu.
Nevím, jak dlouho jsem letěl, ale na kámošky kravky jsem stále nenarazil.
Famfrňák je cítil, ušadla slyšela, jen očadla je neviděla. Letěl jsem stále
kupředu, s větrem o závod a najednou jsem uviděl sezení.
Moc často se mi nestává, že bych
dosvištěl ke kapli sv. Izidora takhle rychle. Abych pravdu štěkl, tentokrát to
bylo vůbec poprvé. Když jsou kravky doma, nejdříve se zastavím na kus řeči a
pak až u krásné kapličky. Ale když už jsem ke kapličce dotlapkal, rozhodl jsem
se, že nejdříve prozkoumám, co se za dobu mé nepřítomnosti změnilo a teprve
potom poběžím zase o kus dál a budu doufat, že už na kámošky narazím.
Proběhl jsem kolem stojanu na
kola, kolem krásného sezení pro člobrdy a zkontroloval jsem samotnou kapličku.
Nic moc se na místě nezměnilo. Pořádek byl všude, kam očadlo dohlédlo. Puňťa,
který mne tentokrát na výletě nedoprovázel, svítil nad Brdy a mne se naskytla
úžasná vyhlídka.
Jak jsem se tak kochal vyhlídkou
a užíval si místa, úplně jako by se čas zastavil. Ten klid a pohoda, co na
místě panuje. Ptáčci si spokojeně švitoří a krásná vyhlídka do okolí vybízí
k odpočinku. U kapličky sv. Izidora si vždy rád odpočinu.
Ani nevím, jak dlouho jsem u
kapličky seděl a kochal se vyhlídkou. Zničehonic jsem však usoudil, že je na
čase pokračovat dále. Pobídl jsem člobrdici, pošťouchl ségruši a vydal se na
cestu. Kámošky na mne čekaly a já se těšil, co nového mi prozradí.
