Dnes vám štěknu o pomníku, který
jsem objevil cestou na nejvyšší vrchol Brd, Tok. Pomník byl zhotoven na památku
lesníka Miroslava Chlupsy, který byl vedoucím Lesní správy Obecnince. Za sebe
musím štěknout, že byť jsem tohoto člobrdu nikdy nepoznal, je za ním kus skvělé
práce, kterou můžete obdivovat i vy. Stačí se vypravit do Brd, kde to měl tak
rád.
Tlapkal jsem nádherným hustým
lesem po kamenité cestě. Do kroku mi zpívali ptáčci, nad kebulí se mi honily
mráčky, co chvíli zafoukal vítr. Cesta mi utíkala krásně od tlapek a já si
užíval každé místečko, kterým jsem procházel.
Dnes jsem musel tlapkat pouze po
cestě. Člobrdice hlídala turistické značení a já své tlapky, aby mne nezanesly,
kam nemají. To se ví, nebylo to snadné. Co chvilku byly v pořádném
pokušení. V hlubokém lese udržet tlapky na cestě problém nebyl. Kde však
nebyl pouze hluboký les, ale kde rostlo borůvčí a vřes, tam se tlapkám po cestě
moc tlapkat nechtělo.
Příroda kolem mne se pomalu
začala měnit. Les byl čím dál tím hustší a stromky nižší. V těchto místech
se lesní cesta proměnila v super bájo lázně, místy v bazén. To se ví,
lázně jsem musel prubnout, ale o mrňousek dál jsem se smočil spolu s pulci
v čisté vodičce. To, že poněkud kvetla, to vadí pouze některým člobrdům.
Mne ani pulcům rozhodně ne.
Sotva jsem vylezl z louže,
ocitl jsem se na rozcestí. Kamenitá cesta se trošku změnila. Už byla více
zpevněná. Vydal jsem se po ní doleva. Po levé tlapce jsem měl krásný hustý les,
po tlapce pravé spoustu nízkých rozčepýřených stromků. Tlapkal jsem
z mírného kopečka, co chvilku jsem se minul s cyklisty. K mému
překvapení jeli pomalu a brali mne obloukem. To se mi moc často nestává.
Než jsem se nadál, byl jsem na
dalším rozcestí. Přímo přede mnou byla krásná dřevěná chata, která byla
v obležení člobrdů. Tolik člobrdů jsem v Brdech nepotkal, ani
nepamatuji. Člobrdice mi řekla, že jsme na rozcestí U Carvánky.
Tady jsem se vydal doleva. Minul
jsem studánku a pokračoval dále zpět k lesu. Po pravé tlapce jsem měl
dlouhou louku s mladými stromky v ohrádkách. Po levé tlapce rostly
jehličnaté stromy. Čím dále jsem od chaty Carvánky byl, tím méně člobrdů kolem
mne bylo.
Jak jsem tak tlapkal krásnou
přírodou a užíval si chvíli tady a teď, po levé tlapce jsem objevil pomník
Miroslava Chlupsy. Ten jsem si musel prohlédnout. Člobrdice mi řekla, že to byl
místní lesník, které měl okolí Carvánky moc rád. Musím vám štěknout, že je to
vidět. Kdyby místo neměl moc rád, určitě by nebylo tak hezké. Vím, ne všechno
je jeho práce. Ale práce pana Chlupsy je na místě stále znát a pevně věřím, že
ještě dlouho to tak bude.
