Už je to měsíc a mrňousek, co
jsem navštívil přírodní rezervaci Kokšín. Kamarádi mi psali, že bych měl
štěknout, jak se mi tam líbilo. Bohužel jsem se na místo nedostal za správných
podzimních dní a netuším, kdy se mi na místo povede vydat znovu. Proto mi snad
prominete, že dnešní štěk bude ještě skoro letní a stromy, pod kterými jsem
pobíhal, nebudou krásně barevné.
Tlapkal jsem pod vysokými buky,
jejichž listí pomalu začínalo věštit příchozí podzim. Uhlířskou studánku jsem
nechal za chvostem a pokračoval do kopečka po spadaném listí. To se ví, moc
dobře se mi netlapkalo. Co chvilku mi podjela tlapka, nebo jsem zakopnul o
větev. Vím, mám si koukat pod tlapky, když tlapkám, jenže copak to jde? Všude
kolem je tolik zajímavých zákoutí a míst a já bych nerad o něco přišel.
Vytlapkal jsem po sotva znatelné
lesní cestě vedoucí pod buky na kopeček. Popadané větve schované v listí
zmizely. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly roztroušené kameny. Někde velké,
jinde menší. Co chvilku jsem musel obejít díru v zemi. Jak ty tu vznikly,
je mi záhadou. Ale je jich tu tolik, že je nemožné si jich nevšimnout.
Tlapkal jsem pod vysokými stromy
a vyhýbal se dírám a kamenům. Poslouchal jsem zpěv ptáčků a rozhlížel se po
okolí. Jak jsem tak tlapkal po pěšince, uviděl jsem spadlý strom. To by nebylo
nic zvláštního, já vím. Jenže na stromě rostl choroš. Sotva jsem od choroše
zvedl kebuli, uviděl jsem několik kmenů stromů bez koruny, které byly choroši
také porostlé. Až nyní mi kebulí proletěla myšlenka, že jsem na hodně zvláštním
místě.
Jak jsem stál na kopečku a
přírodní rezervaci Kokšín měl jako na dlani, konečně jsem si jí mohl
prohlédnout v celé její kráse. Majestátní stromy doplňovaly jámy
v zemi a kameny rozeseté všude kolem. O popadané a polámané stromy se
začaly starat choroše. Najednou jsem viděl, že tato část Brd si žije svým
vlastním životem. Na taková místa se narazí málokdy.
Pomalu jsem z přírodní
rezervace odcházel, když jsem zmerčil první stopu po člověku. U lesní cesty
jsem objevil pravou brdskou chaloupku. Vím, že to není obyčejná chaloupka. Když
mne ty brdské seníky chaloupky opravdu připomínají. Na této chaloupce sice mech
na střeše ještě neroste, zato však stojí pouze na třech nohách.
Nebude dlouho trvat a ze seníku
na třech nohách se stane zimní bar pro místní kámoše. To však až ve chvíli, kdy
ze stromů opadají poslední barevné lístky a okolí zahalí první podzimní mlhy.
