Studánku s krásným jménem
Beranka, jsem nemusel moc dlouho hledat. Dotlapkal jsem k ní po měkoučké
lesní cestě vedoucí pod vysokými stromy. Měl jsem moc velké štěstí, že jsem ke
studánce vyrazil z vrcholu Beran.
Vyhlídky na vrcholu Beran jsem
nechal za chvostem a pomalu zamířil po kamenných schodech do hlubokého lesa.
Nad kebulí s mi honily mraky a cestou na mne dopadlo i pár kapek. Nevím,
jak je to možné, ale kdykoli jsem se k vrcholu Bran přiblížil, vždy se
obloha zatáhla a já měl co dělat, abych dešti utekl.
Tlapkal jsem krásnou lesní
cestou. Kamenné schody nechal za chvostem a kousíček cesty tlapkal po zpevněné
cestě. Sotva jsem zmerčil krásnou lesní cestu, opustil jsem cestu zpevněnou a
vydal se po ní.
Cesta mi utíkala krásně od
tlapek. Svištěl jsem z kopečka po měkoučké lesní cestě. Všude, kam očadlo
dohlédlo, rostly vysoké stromy. Jen v dáli jsem viděl hustý les. Tlapkal
jsem z kopečka, co mi tlapky dovolily. Co chvíli mi do kožíšku spadlo pár
kapek deště a v mžiku bylo opět po dešti. Toto zvláštní deštivé počasí mne
doprovázelo až ke studánce.
Prosvištěl jsem několik malých
zatáček, pak jednu velkou a najednou se objevila. V hlubokém lese pod
vysokými stromy po pravé tlapce očadla zmerčila nádhernou dřevěnou studánku.
Nebyla daleko od cesty, ale kdybych nebyl pozorný, snadno bych ji minul.
Sotva jsem studánku zmerčil,
opustil jsem lesní cestu a rozeběhl se k ní. Po pár skocích jsem byl na
místě. Prosvištěl jsem kolem sezení a tajemné schránky. Opatrně jsem prošel po
dřevěné lávce a už jsem měl kebuli strčenou pod stříškou. Jaké bylo mé
překvapení, když jsem zjistil, že je studánka bez vodičky. Co bez vodičky,
studánka byla tak vyprahlá, že po vodičce nebylo ani památky.
Je pravda, že letos jsem objevil
hodně studánek bez vodičky. Ale studánka Beranka byla tak vyprahlá, že nebylo
znát, kdy v ní vodička byla naposledy. Takových studánek jsem naštěstí moc
nenašel. Snad jednu nebo dvě. Ale i to je moc. I přesto se však vyplatí
studánku navštívit. Je to krásný cíl výletu v nádherné přírodě.
Ještě jsem vám neštěkl, proč jsem
měl štěstí, že jsem ke studánce vyrazil z vrcholu Beran. Moc často se mi
nestává, že bych tlapkal z kopečka. Obvykle se škrábu do kopečka. Když
vyrazíte k Berance druhou stranou a budete na vrchol Beran pokračovat,
budete stoupat do pořádného a dlouhého kopce. Proto je lepší vyrazit na vrchol
Beran, pokud ho chcete navštívit, a pokračovat k Berance. Ne, že byste na
vrchol Beran nestoupali. Ale na místě jsem byl již několikrát a nejvíce mi
vyhovovalo vyjít na vrchol a poté přijít k Berance.
