
Tlapkal jsem lesem po asfaltové
cestě do mírného kopečka. Do kroku mi zpívali ptáčci, les krásně voněl a hřbet
mi s radostí ohříval puňťa. Kam očadlo dohlédlo, všude rostly vysoké
stromy. Zem pokrývalo měkoučké jehličí, které místy vystřídalo borůvčí a
kapradí.
Tlapkalo se mi, jedna radost.
Užíval jsem si chvíle tady a teď a nevěděl, kam koukat dříve. Ani jsem si
neuvědomil, že jsem z poklidného kroku přešel do běhu. Asfaltovou cestu
jsem vyměnil za zem pokrytou jehličím a běhal mezi stromy s větrem o
závod. Ušadla měla co dělat, aby se mi udržela na kebuli, očadla nevěděla, kam
koukat dřív a chvost? Ten měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky.
Lítal jsem mezi stromy
s větrem o závod, když mi famfrňák oznámil, že nedaleko od místa kde
běhám, je móc zajímavé místečko, které se bude mému kožíšku líbit. Hodil jsem
očadly po člobrdici a vyrazil kupředu.
Letěl jsem mezi stromy. Cesta mi
ubíhala za tlapami, když v tom, přímo přede mnou, očadla zmerčila keře.
Kdyby jen keře. Očadla uviděla krásné malé houští a famfrňák mne vedl tím
směrem. Bylo mi naprosto jasné, že to, co famfrňák navětřil, se schovává přímo
v houští.
Ještě jsem zrychlil a
v mžiku jsem byl u cíle. Skočil jsem do houští a cítil, jak mi mezi bříšky
na tlapkách příjemně protéká bahýnko. Kouknul jsem si pod tlapky a zjistil, že
stojím v super bájo lázních. Ne takových těch tekutých lázních. Já stál
v super bájo voňavých lázních, ve kterých je bahýnko, které je tak akorát
vlhké, aby se suprově přilepilo na kožíšek.
Nevěřili byste, jakou jsem měl
radost. Lehl jsem si do lázní a spokojeně chladil bříško. Když mne člobrdice
zavolala, vydal jsem se k ní. Vůbec nevím, proč se chytala za nos, když
jsem se k ní blížil. Krásně jsem voněl a nikde nebylo vidět, že bych lázně
navštívil. Bahýnko se mnou tak splynulo, že jsem byl stále štramák.
Doběhl jsem k člobrdici a
chvostem stále vrtěl radostí. Člobrdice se stále držela za nos a něco říkala o
vyválení. Abych pravdu štěkl, moc jsem jí neposlouchal. Famfrňák opět ucítil
něco zajímavého a vnímat člobrdici se opravdu nedalo. Sotva jsem uslyšel ticho,
dal jsem se opět do pohybu.
Letěl jsem po cestě do mírného
kopečka. Lázně, ve kterých jsem před chvilkou byl, jsem minul obloukem. Byla by
škoda je před člobrdicí propálit. Co kdyby se náhodou chtěla jít láznit a můj
cíl by musel počkat? To by nešlo. Prosvištěl jsem zatáčkou a začal brzdit tak
urputně, že se mi málem zamotaly tlapky.
Očadla zmerčila místo, které mi
famfrňák ohlásil už u člobrdice. Sotva jsem vybral zatáčku, seběhl jsem
z cesty a po pěšince jsem metl ke krásné studánce, která věrně stojí po
boku vysokého stromu. Všude kolem studánky rostou vysoké stromy a mne nešlo do
kebule, jak je možné, že studánka je vidět až ze zatáčky, kde jsem si málem
zamotal tlapy. Ani z lázní, které jsou nedaleko od studánky, jsem studánku
neviděl.
Z objevu studánky U Eliščiny
cesty jsem měl obrovskou radost. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že je ve studánce
i vodička, jsem měl radost dvojnásobnou. Musím vám štěknout, že jsem si hned
trošku vodičky vyprosil a ták mi zachutnala, že jsem chtěl ještě jednu
mističku. Ještě štěstí, že mi člobrdice misku na vodičku s sebou nosí.
Jinak bych osvěžující vodičku z této studánky neochutnal.