Přeskočit na hlavní obsah

Studánka U Pařezu

 

 Dnes vás zavedu ke studánce U Pařezu. Proč se tak studánka jmenuje, to je mi záhadou. Žádný pařez jsem v její blízkosti nezmerčil. Zato je studánka chráněna vysokými jehličnany a borůvčím a já pevně věřím, že to tak i zůstane.

 Tlapkal jsem krásnou lesní cestou pod vysokými stromy. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké smrky, občas modříny a borovice. Pod stromy nebylo místečko, které by nebylo porostlé borůvčím. Tedy až na cestu, ta byla samá hlína a občas kámen.

 Les, kterým jsem tlapkal, se mi tak zalíbil, že tlapkat po cestě nepřicházelo v úvahu. Raději jsem za zpěvu ptáčků kopnul do vrtule, chvostem zavrtěl člobrdici na pozdrav a letěl se prosvištět pod vysokými stromy. Borůvčí mne šimralo do tlapek a já měl takovou radost, že jsem v tak nádherné přírodě, že jsem tlapky nemohl zastavit.

 Cesta, na které jsem člobrdici nechal, pokračovala stále do kopce. To se člobrdici nelíbilo, tak i ona změnila směr. Cestu nechala cestou a vydala se uzounkou pěšinkou mezi borůvčím. Tuto cestu jsem jí schválil, ale nemohl jsem dopustit, aby jí prozkoumávala beze mne. Nechal jsem tedy pobíhání pod stromy, předběhl jsem člobrdici a dal se na zkoumání lesa přede mnou.

 Běžel jsem po pěšince tak rychle, co mi tlapky dovolily. Ušadla mi vlála ve větru a chvost se vrtěl do rytmu kroků. Prosvištěl jsem kolem vysokého smrku, když v tom famfrňák navětřil vodičku. Kebule se otočila po vůni doleva a očadla zmerčila malou dřevěnou stříšku uprostřed borůvčí. V mžiku jsem změnil směr a fofrem tlapkal zjistit, co jsem vlastně objevil.

 Kolem smrku jsem prosvištěl takovou rychlostí, až mi jehličí odlétalo od tlapek. Udělal jsem pár kroků a pár skoků a v mžiku jsem stál u stříšky. Valil jsem očadla, jak krásnou studánku jsem našel. Tolik vodičky bych pod tajemnou stříškou nečekal. A lávku před ní už vůbec ne.

 Ze studánky vytékala vodička proudem a lávka byla opravdu potřeba. Sezení u studánky svádělo k posezení. Taková místa objevuji rád. Studánek s vodou a posezením v nádherné přírodě není nikdy dost. Když takové místo objevíte, nad kebulí vám zpívají ptáčci a sluníčko příjemně hřeje, to pak máte teprve velkou radost z výletu.