Ještě dnes vám štěknu o krásném
místečku v přírodním parku Pod Štědrým. Dnes to bude od studánky, která
nenese žádné jméno, což je velká škoda. Najdete ji pod lesem u louky, kousek od
Velkého Přebudovského rybníku. Je mrňousek od přístřešku s názvem Tady je
Krakonošovo a vrchu Ve Vrchu.
Vrch Ve vrchu jsem nechal za
chvostem. Mraky nad kebulí začaly houstnout a já se bál, že nedojdu domu se
suchým kožíškem. Prosvištěl jsem kluzkou lesní cestou z kopečka rychlostí
blesku a už jsem stál na cestě, která mne k odbočce přivedla. Zabočil jsem
doprava a pokračoval rovnou za famfrňákem.
Les přede mnou se změnil. Už jsem
netlapkal hustým lesem s rozčepýřenými stromky. Po pravé tlapce jsem měl
nádhernou bučinu, po tlapce levé místo porostlé maliním a ostružiním a za ním
vysokou bučinu.
Cesta, po které jsem tlapkal, se
změnila. Z kluzké lesní cesty se stala cesta plná super bájo lázní. Takové
lázně se jen tak nevidí. Navíc tu nikdy nebyly. Až nyní. Když se ségruše
rozeběhla, měla co dělat, aby vodu rozrazila. Měla ji až nad břicho. Tudy
procházet člobrdice, tak má lázně dobře po kolena. Já když viděl ségruši, jak
má problém vodu rozrazit, raději jsem šel suchou tlapkou vedle cesty.
Pomalu jsem tlapkal stále za
famfrňákem. Za chvilku jsem byl u rozcestí, odbočil jsem doleva a konečně jsem
se vydal i já slušně po cestě. Tlapky se mi bořily do super hustého bahýnka. To
byl tak bájo pocit a ta vůně. Člobrdice klouzala vedle cesty a ségruše byla
všude, kam očadlo dohlédlo. Chvilku přede mnou, chvilku za mnou, ale stále
v pohybu.
Dokud se lesní cesta nezačala
svažovat, stále jsem tlapkal prima bahýnkem. Kolem mne, kam očadlo dohlédlo, byla
bučina, která pomalu začínala měnit barvu. Je to zvláštní. O mrňousek dříve
není po podzimu skoro ani památky a tady už přichází.
Kebulí se mi honila spousta
myšlenek a já si málem ani nevšiml, že cesta, po kterém jsem tlapkal, již není
super láznivá, ale lehce klouzavá. Pomalu jsem dotlapkal pod kopec a najednou
jsem měl za chvostem les a před sebou louku. Jen párek vysokých stromů mi
připomněl, že bych se měl zastavit u studánky, ke které tak rád chodím. I když,
abych pravdu štěkl, v poslední době jsem se toulal Brdy a k této
studánce jsem opět dlouho nezavítal.
Prosvištěl jsem kolem stromů a
zjistil, že studánka je stále na svém místě. Když mi jí člobrdice otevřela,
ujistil jsem se, že už je v ní opět vodička. Nyní už mi zbývalo pohlídat
člobrdici, aby na místě zanechala překvapení pro všechny, co půjdou
v našich stopách, a mohl jsem se vydat k domovu. Čekala mne ještě
cesta dlouhá a mokrá.
