Přeskočit na hlavní obsah

Tady je Krakonošovo

 

 Ne vždy mi přeje počasí tak, abych se mohl vydat toulat po Brdech a dalších vzdálenějších místech. Někdy se na nebi honí tolik mráčků a vypadá to na déšť, že si raději dlouhou procházku po Brdech odpustím a tlapkám po mne již dobře známém okolí. V něm mám v merku všechna místečka, na kterých se mohu schovat. Proto vám dnes štěknu o výletu do Krakonošova v přírodním parku Pod Štědrým. Že nevíte, proč je kousek od Brd Krakonošovo? Možná proto, že Krakonoš navštěvuje všechny pány hor, zatímco blízký Fabiánek se zdržuje doma ve svých Brdech.

 Sotva jsem vyběhl z branky, mé tlapky byly k nezastavení. A ségruše, která se mnou výletila, byla k nezastavení též. Ať jsem se jí snažil setřást sebevíc, stále se mnou držela krok. Když jsem prosvištěl přes pole a čerstvě posekanou louku a ségruši jsem měl stále po boku, akci Setřes ségruši jsem odvolal a raději se dal do zkoumání. Už také bylo na čase.

 Tlapkal jsem po deštích zmáčenou loukou, která při každém kroku zvláštně mlaskla. Co chvilku jsem se ohodil bahýnkem, které se odráželo od země. Ani nevíte, jak moc jsem byl rád, když očadla zmerčila můj oblíbený vstup do lesa. Už jej neoznačuje spadlá borovice a vstup do přírodního parku Pod Štědrým je vidět už z dálky.

 Rozeběhl jsem se, co mi tlapky stačily. Prosvištěl jsem rozmáčenou loukou a v mžiku jsem byl v lese. Prosvištěl jsem kolem známé díry a než jsem se nadál, cesta zmizela. Ani nevíte, jak moc jsem byl překvapen. Tento les znám jako své vlastní tlapky a najednou, zničehonic, jsem na místě, které nepoznávám. Všude, kam očadlo dohlédlo, ležely na zemi stromy. Ještě nedávno krásné vysoké smrky nyní ležely na zemi, rozřezané na kousky a jejich rozčepýřené větve ležely všude kolem nich. To byla podívaná, jakou bych nikomu nepřál. Pevně věřím, že až se v mých stopách vydáte, stromy budou uklizené a cesta opět průchozí.

 Přeskákal jsem poražené stromy a pokračoval dále, po znovuobjevené cestě přímo za famfrňákem. Les krásně voněl, do kroku mi občas písknul ptáček a já si po pár zatáčkách už ani nevzpomněl na překážku, kterou jsem musel překonat. Proč bych také vzpomínal na smutné místo, když jsem se dostal na místo, které tak dobře znám.

 Tlapkal jsem lesní cestou pod vysokými stromy. Po levé tlapce bylo pod stromy popadané jehličí a občas borůvčí. Po pravé tlapce bylo v jehličí spousta mechu. Co chvilku koukal z mechu balvan, občas stará větev pokrytá malými choroši. Na cestě se občas objevila loužička, občas louže. Pozoroval jsem tu krásu a v mžiku jsem byl na rozcestí.

 Podobné rozcestí jsem nikde jinde nepotkal. Cesty vedou mezi valy a projít jej suchou tlapkou, to je skoro nemožné. Valy jsou pokryté mechem a na podzim mochomůrkami, na cestách jsou super bájo lázněcí louže. Ty se neztratí, jak je rok dlouhý. Jen záleží na počasí, zda jsou plné vody, nebo super bájo voňavého lepivého bahýnka. Ty druhé mám radši. To stačí, aby chvilku nepršelo, a lázně té nejvyšší kvality jsou na světě.

 Po krátké koupeli jsem se vydal dále za famfrňákem. Obsvištěl jsem několik louží, minul pár pařezů a už jsem byl na dalším rozcestí. Tlapky mne nesly na jistotu doprava. Než jsem se nadál, už jsem stál v místě plném borůvčí. Přímo přede mnou, u mladých rozčepýřených stromků jsem uviděl bar pro místní kámoše. Ten jsem musel jít zkontrolovat.

 Pomalu jsem protlapkal borůvčím a už jsem byl u baru. Bar se jménem Tady je Krakonošovo mne vítal v celé své kráse. Na zemi kolem baru už mají místní kámoši připravenou baštu z kaštanů, v korýtku trošku zrní a v misce sůl, kterou tak rádi olizují.

 Ani nevíte, jak jsem byl překvapen, že už má bar otevřeno. Sice věštím brzkou zimu, ale co mi člobrdice říkala, lesní bary se prý otvírají s prvními mrazy nebo sněhem. Ale nevadí, kámoši mají určitě radost. Vždyť kaštany široko daleko nerostou a obilí jim již sklidili.

 Málem bych vám zapomněl štěknout, když se k tomuto přístřešku vydáte, najdete na něm od nás malé překvápko. Kdo sleduje náš Instagram a Facebookový profil, určitě již tuší, co jsem vám na místě nechal. Nezapomeňte, na místo moc často nechodím, takže překvapení bude na místě, dokud si jej někdo neodnese.