Kapličku sv. Anny jsem nechal za
sebou, přetlapkal s člobrdicí a ségruší po boku hlavní silnici a vydal se
dál po cyklostezce ke Kocovu mlýnu. Z prudkého kopečka jsem fofrnicky
seběhl a zastavit tlapky se mi povedlo až u Smoliveckého potoka. Usoudil jsem,
že jsem už moc daleko a vydal jsem se zpět k člobrdici.
Rozvážně jsem tlapkal zpět a
cestou si prohlížel místo, kudy jsem předtím prosvištěl. Po levé tlapce jsem
měl les, po pravé tlapce louku. Už jsem byl málem u člobrdice, když jsem si všimnul
obrovského kamene na podmáčené louce. Když jsem letěl z kopečka, úplně
jsem kámen přehlédl. Nyní jsem si jej všiml a vydal se jej prozkoumat.
Sešel jsem z asfaltové cesty
a vydal se po mokré louce ke kameni. Před kamenem jsem zmerčil ceduli, ale ta mne
nezajímala tak, jako kámen uprostřed louky. Kde se tu vzal, to jsem netušil.
K mému překvapení mi přítomnost kamene objasnila člobrdice, když si
přečetla ceduli. Objevil jsem hrob mlynáře. Je to zvláštní, ale cyklostezkou
jdu již po několikáté, ale hrob mlynáře jsem objevil poprvé.
Několikrát jsem hrob obešel a
zjistil, že je do kamene něco vyryto. Co, to se nepodařilo zjistit ani
člobrdici. Nic jiného jsem na místě neobjevil, tak jsem se vydal zpět na cestu.
V mžiku jsem byl opět na mostku, od kterého jsem se vracel. Nyní jsem však
mostek přešel a za mostkem se vydal doleva na louku.
Na louce to bylo super bájo. Byla
tak mokrá, že jsem se dočkal pořádné koupačky. Se ségruší jsem lítal jako
s větrem o závod. Tlapky nám čvachtaly v trávě a kam očadlo dohlédlo,
všude cákala voda. Ani se nedivím, že člobrdice stála na cestě a z dálky
mne se ségruší s úsměvem pozorovala.
Když poznala, že jsme doblbli, vydala se na louku za námi.
K mému překvapení se
člobrdice podmáčené louce snažila ze všech sil vyhnout. Šla mezi mnou a ségruší
a vysokou trávou. Dalo jí to zabrat, ale nakonec se vyškrábala na kopeček
porostlý keři a stromky. Ani nevíte, jaká legrace byla člobrdici pozorovat.
Úplně jsem zapomněl, že bych jí měl následovat. Když však zašla mezi keře, bylo
na čase vyrazit kupředu.
Prosvištěl jsem po louce a
v mžiku byl u člobrdice. Po levé tlapce tekl potok a za potokem byla zeď.
Kdo neví, že tu stál kdysi dávno mlýn, ten bude nad zdí kroutit kebulí, stejně
jako já, když jsem byl na místě prvně. Je pravda, že dnes mne více než zeď za
potokem zajímaly valy schované pod keři a mladými stromky. Když je póčo na
koupání, není na průzkum valů čas, ale nyní, když je studená vodička, je času
habaděj.
Jak jsem tak tlapkal na valech,
kebulí se mi honila myšlenka, kde asi stojím. Že jsem ve mlýně, to jsem věděl,
ale v jaké části, to mi bylo záhadou. Že byl mlýn velký, to se pozná, ale
místnosti již rozeznat nejdou.
Nakonec jsem přeci jen neodolal a
vydal se prozkoumat zeď za potokem. U zdi jsem zapózoval člobrdici a vydal se
dále po trase. Kam? To vám štěknu zítra.

