Dnes vám štěknu, jak jsem se
dostal na vrchol Křemel. Cesta to byla krásná a určitě na ní jen tak
nezapomenu.
Tlapkal jsem hlubokým lesem po
kamínkové cestě do mírného kopečka. Po levé i pravé tlapce jsem měl hluboký les
plný rozčepýřených stromků. Co chvilku se pod stromky objevilo kamení porostlé
mechem a u cesty mraveniště. Tlapkal jsem přímo za famfrňákem a cesta mi šla
krásně od tlapek.
Než jsem se nadál, stál jsem na
rozcestí. Les, který mne do této chvíle doprovázel, se úplně změnil. Tatam byl
hluboký les s rozčepýřenými stromky. Nyní jsem stál na cestě pod
majestátními smrky, kterými co chvilku prošly paprsky podzimního sluníčka.
Rozcestí jsem nechal za sebou a
tlapkal přímo za famfrňákem. Majestátní stromy opět nahradil hustý les
s rozčepýřenými stromky a než jsem se nadál, stál jsem na rozcestí, kde
bylo pár vysokých stromů a všude kolem pidi stromky. Tady jsem se vydal doprava
a pokračoval ještě chvilku kupředu, když jsem se dostal na místo plné super
bájo bahýnka.
Sotva očadla sper bájo bahýnko
zmerčila, dala pokyn tlapkám a ty se rozeběhly tak fofrnicky, že jsem měl co
dělat, abych na bahýnku zastavil. Sotva jsem byl po kotníky v bahýnku, už
se ke mne přiřítila ségruše a o chvilinku později i člobrdice.
Už už jsem se chtěl vydat
bahýnkem kupředu, když jsem zmerčil přicházející člobrdy. Vrátil jsem se se
ségruší k člobrdici a už na vodítku se vydal naproti člobrdům. Jaké bylo
mé překvapení, když jsem slyšel, jak člobrdici říkají, že jsem je pořádně
vyděsil. Prý si z dálky mysleli, že vidí divočáky a už si vybírali první
strom, na který vylezou. To, že budím
respekt, vím, ale že připomínám kámoše divočáka, to mi bylo novinkou.
Když se člobrdice s člobrdy
rozloučila, mohl jsem vyrazit kupředu. Prosvištěl jsem pod vysokými stromy a
v mžiku jsem stál pod kopcem. Všude, kam očadlo dohlédlo, bylo kamení.
Mezi kamením rostlo borůvčí a tu a tam strom. Cesta, po které jsem sem
dotlapkal končila a nahradila ji kamenná pěšinka klikatící se na uprostřed
kopce. Bylo mi jasné, že na kopec musím, jinam se jít nedalo.
Po malém odhodlávání jsem dal
tlapky do pohybu a rozvážně stoupal kupředu. Pěšinka mne vedla po kopci doprava
k lesu, aby se o chviličku dál prudce stočila doleva a o mrňousek dál opět
prudce doprava. Přeskočil jsem padlý strom a než jsem se nadál, už jsem byl na
vrcholku.
Přímo přede mnou stála vysoká
borovice a kolem ní rostlo samé borůvčí. Co chvilku očadla zmerčila balvánek,
ale po kamení, které mne doprovázelo cestou do kopce, nebylo ani památky.
Dotlapkal jsem na okraj borůvčí a najednou jsem stál na vyhlídce. Prohlížel
jsem si protější brdské kopce a hluboké lesy.
