Dnes vám štěknu o smírčím kříži
na Formanské cyklostezce mezi Dožicemi a Starým Smolivcem.
Tlapkal jsem stále po rovince po
asfaltové cestě. Nad kebulí se mi honily mraky a do kroku mi občas zapěl
ptáček. Den byl jako stvořený pro krátkou procházku, tak jsem využil krásy
místní přírody a vydal se na rychlovýlet po boku člobrdice a se ségruší
v závěsu.
Tlapkalo se mi, jedna radost.
Občas mne v kožíšku počechral větřík a do famfrňáku mne uhodila vůně
kravek, které bydlí za polem, které jsem měl po levé tlapce. Přes pole po pravé
tlapce se mi naskytoval báječný výhled do okolí. Nevím, kam až očadla dokoukla,
ale viděl jsem rybníky u Mladého Smolivce a přes Mladý Smolivec jsem viděl
obrovské kopce, nad kterými skotačil puňťa, který spolu s mračounem nad
mou kebulí zajímavě pomaloval oblohu.
Nemohl jsem se vyhlídky nabažit.
S kebulí stále stočenou k nádherné vyhlídce jsem spokojeně tlapkal
kupředu. Občas mne ségruše, která si chtěla hrát, popošťouchla, ale já se nedal
ničím rušit. Tlapkal jsem spokojeně vedle člobrdice a užíval si chvíli tady a
teď.
Nevím, zda člobrdice ségruši
viděla, nebo se kochala stejně jako já. Najednou, zničehonic jsem levým očadlem
zmerčil ségruši, jak se řítí kupředu. Díky nádherné vyhlídce jsem úplně
zapomněl, že jsem na stezce, kde je tolik zajímavých zastavení. A právě
k jednomu takovému právě upalovala ségruše.
Vyhlídka nevyhlídka, to jsem
nemohl nechat jen tak. Kopnul jsem do vrtule, uvedl všechny tlapky do pohybu a
v mžiku jsem se řítil kupředu za ségruší a tabulí, u které jsem musel být
první. Dopady mých tlapek byly slyšet do dálky. Pelášil jsem tak rychle, až
člobrdice nevěřícně kroutila kebulí. Je pravda, že být na prochajdě sám, tahle
rychle nepoběžím. Ale u cíle musím být první.
Cesta k tabuli mi připadala
jako věčnost. Sice jsem ségruši dotahoval, ale věděl jsem, že u tabule první
nebudu. Nevzdával jsem se, ale přeci jen, ségruše je takové pometlo a běžec
fofrník, že jí stačí málokdo. Jak jsem se k tabuli blížil, byl jsem moc
zvědav, co co u ní objevím. To by bylo, aby u tabule nebylo nic zajímavého.
Ségruše už byla na místě a
prohlížela si tabuli, jako by jí rozuměla. Má očadla uviděla něco, co ségruše
přehlédla. Kousek od tabule jsem objevil malý, ale zato mohutný kříž, který
očividně na místě stojí roky. Vedle kříže stojí lavička, která vybízí
k odpočinku.
Opět jsem narazil na krásné
místo. Až se sem vydám příště a bude mi přát počasí, určitě na chvíli člobrdici
usadím na lavičku a budu se s ní kochat výhledem.
