Když počasí vypadá všelijak a vy
víte, že se musíte jít proběhnout, vyberete si blízký cíl. Stejně tak jsem to
vyštěkl já a brzy ráno jsem se vydal ke studánce, kterou jsem hledal dle pokynů
místní strarousedlice. Poslala mne na Samoty, na úplný začátek přírodního parku
Pod Štědrým.
Venku byla mlha, že by se dala
krájet. Sotva jsem vystrčil famfrňák ze dveří, myslel jsem, že jsem
v jogurtu. Všude bylo bílo a nebylo vidět na metr. Kebule mi říkala, že
bych měl zůstat doma. Jenže poručte tlapkám a neposednému kožichu. Nakonec jsem
přesvědčil člobrdici a vyběhl vstříc novému dobrodružství. To se ví, i ségruši
jsem přizval.
Sotva jsem vtlapkal do jogurtu,
byl jsem k nezastavení. Lítal jsem od dveří k brance a od branky ke
dveřím a nemohl se dočkat člobrdice, která se vypravovala, jako bychom tlapkali
na severní pól. Jen jsem vyběhl z branky, letěl jsem kupředu, co mi tlapky
dovolily. Ušadla měla co dělat, aby se udržela na kebuli, chvost se vrtěl
radostí a tlapky pobíhaly, jen se za nimi prášilo.
Zrovna jsem se vracel
k člobrdici, když jsem zvedl famfrňák k nebi a pořádně zavětřil. Do
famfrňáku mi vletěl studený vlhký vzduch z mlhy a já se rozpčíkal, jako
snad ještě nikdy. S každým pčíkem se mi rozechvělo celé mé já. Zpovzdálí
jsem zaslechl hlásek člobrdice, jak mne volá hláskem tak tichým, že mi bylo
jasné, že jsem jí pořádně vyděsil.
Jen co mi to famfrňák dovolil, už
jsem letěl k člobrdici. Ňufnul jsem do ní na pozdrav a uklidnění, že se
nic neděje a pokračoval v cestě za studánkou, ukrytou před zraky všech,
kteří o ní nevědí.
Přesvištěl jsem přes pole a
v mžiku jsem byl na louce. Tady už mlha nebyla tak nízko, takže jsem byl i
vidět. Chystal jsem se zkontrolovat skruže, zda v nich opět není uvízlý
někdo z místních kámošů, když v tu chvíli se z mlhy vyřítila
ségruše a nedala jinak, než že se se mnou proběhne. Jako správný gentleman jsem
se nenechal dlouho vybízet a v mžiku jsem se ségruší po boku svištěl po
louce, co mi tlapky dovolily.
Než jsem se nadál, už jsem byl na
Samotách. Ségruše byla k nezastavení a člobrdice mrňousek za mnou. Mlha,
se na chvíli úplně rozplynula a vykouklo sluníčko. Krásně prosvítalo skrz
vysoké jehličnany a dodávalo místu zvláštní atmosféru.
Listí z opadaných stromů mi
šustělo pod tlapami. Větve opadaných stromů rozrážely sluneční svit a starý
rybník sváděl k prozkoumání. To jsem si protentokrát odpustil. Těšil jsem
se ke studánce, kterou už hodně dlouho nikdo neviděl.
Od starého rybníka jsem tlapkal
stále za famfrňákem. Po pravé tlapce jsem měl zorané pole, po tlapce levé
nejdříve starý rybník, poté krásnou chaloupku. Vzpomněl jsem si na slova
starousedlice a vydal se doleva podél chaloupky. Přeskočil jsem potůček a
v mžiku jsem stál na trávě a propadal se do bahýnka. To se mi vůbec
nelíbilo, tak jsem opatrnými krůčky pokračoval kupředu.
Příroda kolem mne se úplně
proměnila. Tatam byla civilizace, nyní jsem byl uprostřed džungle plné trávy,
maliní a keřů. Po pravé tlapce jsem viděl rybník, po levé čím dál tím vyšší
trávu. Už jsem byl skoro na pěšince, kterou jsem z dálky viděl, když
v tu se ozvalo mlaskání a čvachtání a já se tak lekl, že jsem vyskočil a
najednou jsem stál před malou dřevěnou chaloupkou schovanou ve vysoké trávě.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a
uviděl vysmátou ségruši, která měla očadla plná rarášků. V tu chvíli mi
doštěklo, co mne to tak vyděsilo. Byla to ségruše, která místo opatrného
postupu zvolila úprk přes bažinu.
Než jsem se nadál, už u mne byla
člobrdice a chaloupku otevřela. Nyní jsem měl jistotu, že jsem opravdu nalezl
můj cíl. Objevil jsem studánku většině lidí již dávno zapomenutou. K mému
překvapení byla i plná čisté vodičky. Až na pár osminohých kámošů a možná i
myšek na místo opravdu dlouho nikdo nezavítal.
