
Dnes vám štěknu o tom, jak jsem
se vydal pomoc člobrdici najít pamětní desku na zříceninu hradu Třemšín.
Vrch Křemel jsem měl za chvostem
a tlapkal jsem kupředu sotva znatelnou pěšinkou schovanou v lese směr
Třemšín. Po levé tlapce jsem měl oplocenku, po tlapce pravé vysoké smrky.
Tlapkal jsem přímo za famfrňákem a těšil se na chvíli, kdy se budu moci proběhnout
po mé oblíbené zřícenině.
Les přede mnou se otevřel a já
nestačil valit očadla. Kdykoli jsem na Třemšíně byl, nikdy jsem ho neviděl
v celé jeho kráse. To až s opadaným listím je vidět v celé jeho
majestátnosti. Navíc je třeba přitlapkat na místo od Křemelu, jinak o tuto
podívanou přijdete. Vím, od Křemelu na Třemšín vede nejhorší cesta, kterou jde
člobrdice místy po čtyřech. Také vím, že pěšinka je v terénu sotva
znatelná, ale radost ze zdolání je pak ohromná.
Vyběhl jsem na Třemšín a na
nejbližších hradbách čekal na člobrdici. Ségruše, která mne s člobrdicí
doprovázela, všechny hradby v okolí zkoumala místo mne. Já raději sledoval
člobrdici, protože tato cesta je opravdu nebezpečná. Sotva se i člobrdice dostala na hradby, mohlo
se jít hledat.
Od kamenných schodů, které
zakončují nebezpečnou pěšinku, jsem se vydal po hradbách doprava. Po pravé
tlapce jsem měl prudký sráz plný kamení, po levé tlapce strmý kopec, na který
se vypravím později. Opatrně jsem tlapkal po hradbách a dával pozor, kam šlapu.
Očadla si prohlížela okolí a hledala pamětní desku, která byla dnešním cílem.
Tlapkal jsem stále kupředu a byl
opatrnější než opatrný. I ségruše šla způsobně. Už už jsem byl skoro u
majestátního stromu, jediného u hradby, po které jsem šel, když jsem zmerčil,
jak jde člobrdice k zemi. Podjely jí nohy po kořeni schovaném pod spadaným
listím. Naštěstí se hned zvedla a mohlo se pokračovat.
Od této chvíle jsem tlapkal ještě
pomaleji. Jako správný parťák jsem sledoval nejen ségruši, ale i člobrdci a
dával si pozor, kudy tlapkám. Hradby přede mnou začaly pomalu klesat. Kameny
pod tlapkami se začaly hýbat a vydávat strašidelné zvuky. Ani nevíte, jak jsem
byl rád, když jsem se opět ocitl na pevné zemi.
Nyní jsem stál pod hradbami,
které vedou napříč Třemšínem. Tuším, že po hradbách projde většina tuláků,
kteří se na Třemšín vydají. Z místa, kde jsem stál, však hradby vypadaly
větší a hezčí. Prohlížel jsem si kámen po kameni a stále hledal kámen. Ani zde
jsem jej však nenašel.
Vyběhl jsem na hradby, přeběhl známou
pěšinku a vydal jsem se zkoumat hradby z druhé strany Třemšína.
K mému překvapení tu bylo více zdí, ale také tu byl podstatně větší sráz.
Listí pod tlapami klouzalo a já byl rád, když jsem stanul na vyhlídce nad
pěšinkou, po které jsem na Třemšín dotlapkal. K mému překvapení ani zde
jsem desku nenašel.
Vydal jsem se proto do útrob
Třemšína. Oběhl jsem zídky na vrcholu a po desce stále ani památky. Už jsem
nevěděl, kde by mohla být. Dokonce jsem si začal myslet, že si člobrdice dnešní
cíl vymyslela a cedulka na místě vůbec není.
Jak jsem tak prozkoumával vrch
Třemšín na místech mne tak dobře známých, štěklo mi v kebuli, že jsem
ještě neprozkoumal nyní levou část pěšinky vedoucí napříč Třemšínem. Vydal jsem
se přímo za famfrňákem, prozkoumal od cesty jednu malou zídku a než jsem se
nadál, už jsem stál na pěšince a přemýšlel, jak se dostanu dolu.
Prosvištěl jsem několika
pěšinkami, ale po žádné jsem se dolů neodvážil. Tlapkal jsem hlubokým listím a
riskovat, že uklouznu, se mi nechtělo. Vrátil jsem se proto na pěšinku a zeď
jsem prohlížel shora. K mému překvapení očadla zmerčila to, co hledala.
Uprostřed zídky viděla pamětní kámen, který člobrdice chtěla najít.
Musím vám štěknout, že mne hodně
mrzelo, že jsem se k desce nedostal. Kam se však nedostanu na podzim,
podívám se na jaře nebo v létě. Navíc jsem měl to štěstí, že jsem si mohl
prohlédnout zříceninu hradu v celé její kráse. Ještě nikdy se mi nestalo,
že bych byl na místě sám. Navíc v barvách podzimu je opravdu nádherná.
Co bych vzkázal člobrdům, kteří
by se na zříceninu hradu Třemšín rádi vydali co nejdříve? Nespoléhejte jen na
kvalitní obuv a kvalitní oblečení a buďte hodně opatrní. Pohyb po hradbách, byť
se to nezdá, může být nebezpečný. Jenom dobré boty vás nezachrání.

