Přeskočit na hlavní obsah

Malý Tok

 

 Brdy jsou Brdy a nejen v době inverze jsou neobyčejné. Jsou pohádkové. Pokud je inverze, tak jsou pohádkové dvojnásob. Obzvláště na místech, kde hrají všemi barvami. Jako třeba na Malém Toku, o kterém vám štěknu dnes. To byla prochajda. Posuďte sami.

 Tlapkal jsem krásnou červenou cestou do mírného kopečka. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod stromy rostlo borůvčí tak husté, že jen občas očadlo zahlédlo něco jiného. To se ví, až na pěšinky, kterých bylo v borůvčí tolik, že bych je nespočítal. Zato kamenů a pařezů, toho bylo v borůvčí pomálu.

 Kde nerostlo borůvčí, rostlo kapradí. Kapradí v barvě bronzové svítilo do dálky. Jakpak by také ne, když vše kolem něj hrálo všemi barvami zelené. I červená cesta, kterou jsem tlapkal, nebyla vedle kapradí tak výrazná, jak se mi zdálo v místech, kde rostl mech či borůvčí.

 Tlapky mne nesly do mírného kopečka. Očadla se stále rozhlížela po okolí a kochala se nádhernou přírodou. Vlastně se nekochala pouze očadla. Famfrňák si užíval vůni lesa a ušadla poslouchala příjemné šustění větru v korunách stromů.

 Čím hlouběji v lese jsem byl, tím vyšší byla nadmořská výška. Čím vyšší byla nadmořská výška, tím více se les halil do mlhy. Čím více byl les v mlze, tím více jsem si připadal jako v pohádce.

 Netrvalo dlouho a dotlapkal jsem na místo, kde by se mlha dala krájet. Majestátní stromy, které jsem ještě pod kopcem viděl zřetelně, jsem nyní viděl rozmazaně. Kapradí, které pod kopcem krásně kontrastovalo s borůvčím a mechem opodál, již nezářilo do dálky. Příroda kolem mne byla v takové mlze, že bych se ani nedivil, kdybych místo kámoše jelena uviděl jelena se zlatým parožím nebo kdyby na mne promluvila liška a štěkla mi, že je Bystrouška. Vlastně bych se ani nedivil, kdybych se probudil. 

 Jenže probudit jsem se nemohl. Vlhkost lesa jsem pociťoval ve svém kožíšku. Kamínky, na které jsem občas šlápnul, jsem cítil pod tlapkou. Věděl jsem, že nespím. Věděl jsem, že pohádková příroda není sen, ale realita. Realita, kterou si mohu užít.

 S pohádkovými pocity jsem pokračoval stále kupředu. Ani nevím jak, ale najednou jsem stál na rozcestí, kde červená cesta vede na Prahu, doleva je pěšinka na vyhlídku a doprava vede cesta, kterou jsem kdysi dávno tlapkal směrem na Pražskou linku. Lesní cestu, o které před lety člobrdice prohlásila, že už po ní pěšky nikdy nepůjde. Zatím se svého předsevzetí drží. Je však otázkou, jak dlouho jí to vydrží.

 Na rozcestí jsem zabočil doprava. K mému velkému překvapení mi v tom člobrdice vůbec nebránila. Dokonce se na mne usmála a povzbudila mne k postupu. Měl jsem takovou radost, že jsem kopnul do vrtule a svištěl kupředu s větrem o závod.

 Ušadla mi vlála na kebuli a chvost se radostně vlnil do kroku. Famfrňák si užíval vůni lesa. Celé mé já se řítilo kupředu. Po levé tlapce jsem svištěl kolem vysokých stromů, po pravé tlapce jsem měl pidi stromky. Nedoběhl jsem ani na konec lesa s pidi stromky, kdež jsem musel odbočit.

 Abych vám pravdu štěkl, asi bych odbočit nemusel. Jenže očadla zmerčila měkoučkou lesní cestu pokrytou jehličím, která se opodál měnila na pěšinku. Krásnou lesní pěšinku, podél které rostlo bronzové kapradí, za ním mech a borůvčí. Takovou parádní cestou jsem se přeci vydat musel.

 Sběhl jsem z hlavní cesty a v mžiku jsem tlapkal po měkoučké cestě. Minul jsem hromadu cihel a už už jsem se viděl na pěšince, když jsem zmerčil kámen. Velký, člobrdy opracovaný kámen. Ten mne zaujal natolik, že jsem jej musel prozkoumat.

 Přitlapkal jsem ke kameni a nestačil valit očadla. Neobjevil jsem obyčejný kámen, objevil jsem kámen nejen precizně opracovaný člobrdy. Na kameni bylo dokonce něco vyryto. Co, to vám neštěknu. Mne ani člobrdici se vzkaz nepodařilo rozluštit.

 Jak jsem se snažil rozluštit vzkaz na kameni, zmerčil jsem další kámen. Přesně takový kámen, který občas potkávám na vrcholcích Brd. Nyní mi doštěklo, proč se člobrdice při výběru cesty neděsila. Věděla, že mi to nedá a půjdu prozkoumat pěšinku, která mne zavede na jednu z brdských osmistovek. A nemýlila se. Opravdu mne tlapky zanesly na Malý Tok. Krásný vrcholek v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.