Tentokrát vás zavedu na místo,
kde se již ve 14. století vyrábělo stříbro z místních rud. Toto místo
najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy, v místech
kousíček od studánky U Prokopa. Na místě je velký kámen s pamětní deskou,
který je vidět od cesty. Na mapách však toto zastavení nenajdete. Najdete jen
zmínku o přístřešku, pod kterým si můžete odpočinout.
Tlapkal jsem po asfaltové cestě
chráněné vysokými stromy. Studánku U Prokopa jsem nechal za chvostem a stoupal
do mírného kopečka. Cesta mi utíkala krásně od tlapek a já byl moc zvědav, co
ještě uvidím. Věděl jsem, že něco objevit musím. Vždyť by bylo zvláštní, kdyby
tato krásná příroda žádné překvapení neukrývala.
Tlapky mne nesly stále kupředu a
já nestačil valit očadla. Tlapkal jsem pod vysokými stromy. Smrky střídaly
borovice a modříny a občas jsem zmerčil i majestátní dub. Pod stromy bylo tolik
borůvčí, že bylo až zvláštní, že široko daleko nemají moji místní kámoši vyšlapanou
pěšinku.
Koukal jsem stále kupředu a
prohlížel si okolní les z asfaltové cesty. Co chvilku rovinku vystřídal
val. Kde nebyl val, byla velká prohlubeň. Ze začátku jsem změnám v terénu
nevěnoval velkou pozornost. Zaujaly mne, to ano, ale na důvodem, proč na místě
valy a prohlubně jsou, jsem si kebulínu nelámal. Jak se později ukázalo, dobře
jsem udělal. Jejich přítomnost se na povrch prodrala dříve, než by sem jí
čekal.
Tlapkal jsem stále kupředu a
rozhlížel se kolem sebe. Poslouchal jsem šustění větru ve větvích, užíval si
parádní vůni lesa, kterou famfrňák větřil a chvostem jsem si spokojeně vrtěl do
kroku. Tlapkal jsem, co tlapka tlapku mine, když očadla zmerčila něco, co do
okolní krajiny vůbec nezapadalo. V tu chvíli se tlapky daly do pohybu a
než jsem se nadál, už jsem svištěl kupředu.
Ušadla mi vlála ve větru a já
letěl kupředu, aniž bych věděl kam. Prosvištěl jsem kolem několika stromů, když
se znenadání mé tlapky zastavily. Zastavily u obrovského kamene, který do
okolní přírody vůbec nezapadal. Kde ten se tu vzal, bylo mi záhadou. Takový
šutr v místech, kde po kamení není ani památky.
Stál jsem na místě a prohlížel
jsem si objev, který mi kebulína nebrala. Ze začátku raději z dálky. Když
jsem si byl jist, že to není žádná čertovina, vydal jsem se k balvanu
blíže. K mému překvapení jsem na balvanu naše tabulku. Tu mi o chvilku
později přečetla člobrdice. Stálo na ní, že stojím na místě, kde se od 14.
století z místních rud vyrábělo stříbro.
V tu chvíli mi doštěklo,
proč je místní kousek lesa úplně jiný než les, který je široko daleko. Valy a
prohlubně najednou dávaly smysl. Určitě jsou pozůstatkem výroby stříbra, které
se tu po staletí vyrábělo.
