Dnes vám štěknu o studánce Pod
Hájkem. Tu jsem objevil se ségruší po návštěvě parádní vyhlídky v hlubokém
lese nedaleko Starého Plzence. To se ví, tento objev nebyl náhodný. Od
člobrdice jsem věděl, že je studánka nedaleko. Že však nedaleko znamená pěkný
kousek od vyhlídky, to jsem opravdu netušil.
Parádní bučinu plnou pěšinek
schovaných pod spadaným listím jsem nechal za chvostem. Sesvištěl jsem
z kopečka, přesvištěl jsem přes potok, a vběhnul do lesa plného vzrostlých
jehličnatých stromů. Listí, které mi šustilo pod tlapami, jsem vyměnil za
měkoučké jehličí. Netrvalo dlouho a lesní cestu jsem vyměnil za cestu
asfaltovou.
Po asfaltce se mi moc dobře
netlapká. Proto jsem ji při první příležitosti opustil a jen tak, s větrem
o závod a vlajícími ušadly na kebuli, lítal pod vysokými smrky. Co chvilku jsem
obsvištěl pařez, co chvíli balvan. Lítalo se mi, jedna radost. Než se dal
famfrňák do větření.
Ve chvíli, kdy famfrňák navětřil
super bájo svěží vůni, už jsem nelítal s větrem o závod. Už jsem svištěl
kupředu rychlostí, co mi tlapky dovolily. Směr byl jasný. Najít zdroj super
bájo vůně, která mne jen tak zavadila o famfrňák.
Letěl jsem stále kupředu. Občas
jsem mrknul pod tlapky, abych viděl, kam ťapkám. Najednou, zničehonic, jsem se
řítil uzounkou pěšinkou do lesa. Přímo přede mnou jsem zmerčil stavbu, kterou
tu z betonu vybudoval člobrda a důkladně ji oplotil. V tu chvilku mi
proletělo kebulí, že něco do krajiny tak nezapadajícího můj famfrňák snad
nenavětřil. K mému nemilému
překvapení mne však tlapky nesly přímo k té nehezké stavbě. Když najednou…
Pěšinka přede mnou se o mrňousek
propadala a já stál na měkoučké lesní cestě. Cestě, která vede odnikud nikam.
Sotva jsem dopadl na všechny čtyři, kebule se mi otočila doleva. Vůně, kterou
famfrňák navětřil, se linula zleva a byla čím dál tím silnější. Neodolal jsem a
pokračoval jsem doleva po měkoučké lesní cestě.
Letěl jsem s větrem o závod
a ségruší po boku. Člobrdici, která sotva stíhala, jsem měl v závěsu. Po
několika rychlých krocích jsem uviděl místo, kam mne tlapky na jistotu nesly.
Přímo přede mnou, po levé tlapce, jsem zmerčil kamennou stavbu velikosti
člobrdy. Sotva jsem ke stavbě dosvištěl a strčil do ní kebulínu, zmerčil jsem
hlubokou díru a v ní spoustu vodičky. To byla podívaná.
Famfrňák již kdesi dávno, kousíček
od asfaltové cesty, navětřil tuto super bájo studánku schovanou v lese pod
vzrostlými smrky. Lesní cesta, po které jsem k ní přitlapkal, končí
nedaleko od studánky. Tak nenadále, jako se uprostřed lesa objeví. Asi to tak
má být. Svou největší slávu má jako tato studánka za sebou. O to větší radost
má však každý tulák, když místo objeví. A o to větší radost má, když objeví ve
studánce spoustu vodičky, jako jsem objevil já.
