Dnes vám štěknu o jedné
bezejmenné studánce uprostřed brdských lesů. Nachází se na místě, kudy neprojde
mnoho lidí. Ani od cesty moc dobře studánka vidět není. Za návštěvu ovšem
stojí. Jakpak by také za návštěvu nestála, když je plná osvěžující vodičky.
Tlapkal jsem hlubokým brdským
lesem. Chvilku bučinou, chvilku lesem smíšeným, až jsem dotlapkal do lesa čistě
jehličnatého. Tlapkal jsem měkoučkou lesní cestou, už ani nevím, jak dlouho.
Prosvištěl jsem několik zatáček, prozkoumal spoustu pěšinek, ale stále jsem byl
k nezastavení. Famfrňák mne vedl stále kupředu. Větřil velké dobrodrůžo,
ale kebuli stále neštěkl jaké. Ušadla i očadla byla v pohotovosti. Co však
famfrňák větřil, na to nepřišla.
Tlapkal jsem hustým lesem stále
kupředu. Co chvilku jsem zkontroloval balvan, který se u cesty objevil. Jinde
jsem prozkoumal pařez, který byl porostlý choroši. O mrňousek dál jsem minul
kazatelnu, která stojí hrdě vedle cesty a nelze si jí nevšimnout. Až jsem
dotlapkal na místo, kde les začal pomalu řídnout.
Sotva jsem na toto místo
dotlapkal, věděl jsem, že jsem skoro v cíli. Famfrňák větřil, jak nejlépe
mohl, ušadla poslouchala zvuky lesa a očadla se rozhlížela po okolí, zda
nezmerčí něco zajímavého. Stál jsem na místě a točil kebulí na všechny strany.
Nejdříve doprava, poté doleva. Už už jsem si málem koukal na chvost, když jsem
jí zmerčil. Byla po levé tlapce, maskovaná vysokou trávou, sotva znatelná
pěšinka.
V mžiku jsem měl tlapky opět
v pohybu. Se ségruší po boku a člobrdicí za chvostem jsem z lesní
cesty hupsnul na pěšinku a vydal se přímo za fafrňákem. Tlapkal jsem měkoučkým
jehličím. Co chvilku jsem oběhl stromek, který se nedal podběhnout. Člobrdice
jdoucí za mnou se promotávala mezi stromky, ale směr si držela. Neběžel jsem
daleko od cesty, když jsem spatřil něco, co do lesa na první pohled vůbec
nepatří.
Už se vám stalo, že si jen tak tlapkáte lesem a najednou,
zničehonic, pod vysokými smrky v hlubokém lese zmerčíte červenou stříšku?
Že nestalo? Tak to nevíte, o co přicházíte. Mne se to stalo a překvapení to
bylo opravdu veliké. To jsem musel prozkoumat.
Sotva jsem červenou stříšku zmerčil, tlapky i celé mé já
bylo k nezastavení. Kopnul jsem do vrtule a po několika dlouhých krocích a
po chvilce i několika skocích, jsem stál vedle tajemné červené stříšky. Stála
přede mnou v celé svá kráse. Co však ukrývá, to jsem neviděl. Na to jsem
si musel počkat.
Zkontroloval jsem, kde mám člobrdici a vydal se na
průzkum. Lehce jsem našlapoval do měkoučkého zeleného mechu a pomalu se blížil
kupředu. Čím blíže jsem byl druhému konci stříšky, tím více přikrčen jsem byl.
Už už jsem byl na růžku, když jsem vystrčil kebuli a očadlem mrknul doprava.
To, co jsem uviděl mi vyrazilo dech.
Pod červenou stříškou jsem objevil pramen. Pramen tak
silný, že vytvářel úzký potůček. Tekl z pod červené stříšky z kopečka
až do hustého lesa. Po celé délce potůčku, rostlo několik druhů mechu.
Nejdříve jsem se bál, co červená stříška schovává. Když
jsem však ísto prozkoumal, byl jsem mile překvapen. Já se osvěžil
z potůčku, člobrdice ze studánky. Jeden druhému po boku jsme u studánky
postáli a jen tak popřemýšleli.
Našel jsem neobvyklé místo ukryté před zraky všech, kteří
tudy pouze prochází. Mí lesní kámoši o studánce určitě vědí. A podle stop jí i
rádi navštěvují. Víte, že se jim ani nedivím? Až zase příště půjdu kolem,
určitě se tu zastavím znovu. Věřte nebo ne, už nyní se sem moc těším.
