
Dnes Vám štěknu o kapličce
zasvěcené Proměnění Pána Krista, kterou najdete v hlubokých lesích
chráněné krajinné oblasti Brdy, jen mrňousek pod vrcholem Třemšín.
Svištěl jsem z mírného
kopečka s větrem o závod. Za chvostem jsem nechal vrchol Třemšín,
zříceninu hradu, vyhlídku i posezení pro člobrdy, kteří se rozhodnout zdolat
jednu z brdských osmistovek. Tlapky mne nesly s větrem o závod přímo
za famfrňákem. Cíl byl jasný. Očadla již dlouho dopředu viděla kapličku, která
stojí pod majestátními stromy jen mrňousek od vrcholu Třemšín.
Svištěl jsem s větrem o
závod. Cesta mi utíkala krásně od tlapek. Svištěl jsem tak rychle, že jsem
nepoznával stromy, kolem kterých jsem svištěl. Jediné, co jsem poznal, bylo, že
jsou listnaté. Jakpak bych to také nepoznal, když nebyly krásně zelené, ba ani
zasněžené. Prosvištěl jsem mírnou zatáčkou a v místě, kde se začíná kopec
lámat, jsem se zastavil. Byl jsem v cíli. Stál jsem před kapličkou, ke
které jsem se tak těšil.
Stála přede mnou v celé své
kráse. Krásná kaplička, kterou ze všech stran chrání majestátní stromy. Stromy,
které poskytují v létě kapličce stín a v zimě závětří. Stromy, které
dodávají místu zvláštní, štěkl bych až uklidňující, atmosféru. Jak mi člobrdice
řekla, kaplička byla vystavěna péčí lesmistra Josefa Eustacha Kračmera
v roce 1771, údajně nad zasypanou studnou. Nevěřil jsem vlastním ušadlům.
Na tolik let kaplička vůbec nevypadá. Mno, možná je to tím, že již byla
několikrát opravována, kdo ví.
Když jsem měl kapličku a okolí
prozkoumané, rozhlížel jsem se, kudy potlapkám dál. K mému překvapení jsem
uviděl parádní vyhlídku, která tu ještě v létě nebyla. Zato přístřešek,
který jsem zmerčil vedle pěšinky, ten už tu v létě byl.
Poněkud zmatený jsem se vydal na
průzkum. Kapličku jsem nechal za chvostem a vyrazil pěšinkou po mé pravé
tlapce, opět přímo za famfrňákem. Svištěl jsem tak rychle, že chvost měl co
dělat, aby vyrovnal každé mé zaškobrtnutí, kterých mne při svištění
k vyhlídce potkalo několik.
Svištěl jsem zasněženou pěšinkou
z mírného kopečka. Les, ve kterém jsem ještě u kapličky byl, se rychle
měnil. Po několika rychlých krocích jsem potkal jen pomálu stromů. Zato pařezů,
těch jsem obsvištěl tolik, že bych je ani nespočítal.
Než jsem se nadál, stál jsem u
přístřešku. Přímo přede mnou jsem měl svět jako na tlapce. Pozoroval jsem
okolní lesy a vísky, zasněžená pole a louky. Merčil jsem vrchol Štědrý,
dominantu přírodního parku Pod Štědrým, který je jen co by pro kostičku doběhl
jižně od Brd. Merčil jsem větrnou elektrárnu v Dožicích, dokonce i
Smolivec jsem poznal.
U přístřešku jsem se musel
posadit. Bylo mi moc líto, jak se místní les změnil. Na druhou stranu jsem se
nemohl nabažit vyhlídky, která místo lesa na Třemšíně vznikla. Jak se říká,
všechno zlé je pro něco dobré. Vím, že za pár let bude na Třemšíně opět hluboký
les. Les, který tu býval kdysi. Jen to chvilku potrvá. Do doby, než stromy opět
vyrostou, se budu chodit na Třemšín kochat vyhlídkou, která nemá obdoby.


