Dnes vám štěknu o kapli sv. Anny
na Formanské cyklostezce. Najdete ji, co by pro kostičku doběhl, od Brd. A
jelikož stezka je krásně zasněžená, troufám si štěknout, že i běžkaři, kterých
jsem na stezce několik potkal, si přijdou na své.
Svištěl jsem po zpevněné cestě
pokryté uježděným sněhem stále za famfrňákem. Do kroku jsem si vrtěl chvostem a
doprovázela mne taková radost, jako již dlouho ne. Svištěl jsem totiž po cestě,
kde to krásně klouzalo, a já vymýšlel jeden psí kus za druhým, aby i člobrdice
s člobrdou, kteří mne a ségruši doprovázeli, měli radost. Ani nevíte, jak
jsem s nimi blbnul.
Chvilku jsem svištěl kupředu
přímo za famfrňákem, chvilku jsem vymýšlel psí kusy. Z cesty jsem mohl
svištět, kam se mi zachtělo. Po levé tlapce jsem měl pole, po pravé tlapce
louku. Vše pořádně zasněžené. Co chvilku jsem tak svištěl na louku, abych se co
nevidět vrátil na cestu k člobrdům, rychle je obsvištěl a v mžiku
jsem svištěl po poli. Ušadla mi vlála ve větru, tlapky mi klouzaly a já se
bavil.
Netrvalo dlouho a přidala se ke
mne i ségruše. Už jsme byli na člobrdy dva. To se nám blblo, jedna radost.
Jenže ani člobrdové se nedali. Vytáhli na mne a ségruši těžký kalibr. Kdykoli
jsem se ségruší k člobrdům přiblížil, začaly lítat sněhové koule. A že
jich bylo. Ani bych je nespočítal. Lítaly všude a já měl co dělat, abych se jim
vyhnul.
Už ani nevím, jak dlouho jsem
takhle blbnul. Protlapkal jsem kus cesty, vyhnul se několika běžkařům, dokonce
i bernardýnka jsem potkal, když mi u lesa došly síly. Sotva jsem si do kroku
vrtěl chvostem. To se ví, na kebuli jsem měl úsměv od ušadla k ušadlu.
V kožíšku stopy po koulích, kterým jsem se nevyhnul, ale únava na mne byla
znát.
Rozhodl jsem se, že již
potklapkám svým tempem kupředu. Jen očadla, ušadla a famfrňák budu mít v pohotovosti,
kdyby zmerčily něco zajímavého.
Tlapkal jsem, co tlapka tlapku
mine po Formanské cestě. Už mi tlapky na sněhu neujížděly. Spokojeně jsem si
vrtěl chvostem a pozoroval přírodu. Před lesem jsem zmerčil dřevo na hromadě,
po levé tlapce jsem zmerčil přes pole remízek a větrnou elektrárnu. Když jsem
míjel člobrdy, úsměv na kebuli se ještě zvětšil. To víte, v těchto
končinách někoho potkat, to se moc často nestává.
Tlapky mne nesly stále kupředu. Rovinka,
po které jsem dosud tlapkal, začala klesat. Než jsem se nadál, byl jsem
v zatáčce a očadla, která byla v pohotovosti zmerčila místo, které
stálo za průzkum. Kousek přede mnou, po pravé tlapce u lesa, zmerčila krásnou
malou kapličku. Kapličku sv. Anny, která stojí u lesa, těsně u hlavní silnice.
Rozeběhl jsem se kupředu, co mi
tlapky dovolily. Zpomalil jsem až těsně před kapličkou. Krásnou opravenou
kapličkou, která hrdě stojí u lesa a vybízí k zastavení. Stál jsem před
kapličkou, která oznamuje, že je tulák v půli cyklostezky.
Kapličku jsem očíhnul a vypravil
se dom. Tentokrát to bylo poprvé, co jsem neprotlapkal celou cyklostezku. Ale
jak vy člobrdové říkáte, nic se nemá přehánět. Celé mé já bylo tak unavené, že
se těšilo do měkoučkého pelíšku. I člobrdice s člobrdou ocenili návrat dom.
Blbnutí za dnešek bylo dost. A co jsem neprozkoumal dnes, prozkoumám jindy. To
se ví, že si nenechám ujít zbytek zasněžené cyklostezky.
