Přeskočit na hlavní obsah

Roubenka

 

 Dnes vám štěknu o rozcestí Pod Bůrkem. Krásném místě uprostřed hlubokých lesů chráněné krajinné oblasti Brdy.

 Tlapkal jsem hlubokými zasněženými Brdy. Cesta mi šla krásně od tlapek. Míjel jsem jak majestátní jehličnany, tak stromky, které se až za pár let přihlásí o slovo. Co chvilku se les proměnil, a já tlapkal cestou mezi hustým lesem, do kterého proklouzne pouze myš. A samozřejmě místní kámoši, kteří v těchto místech bydlí. Jenže na tato místa, jako moc dobře víte, netlapkám.

 Tlapky mne nesly hlubokým lesem a já si užíval chvíli tady a teď. Prohlížel jsem si les, kterým jsem tlapkal. Očadla merčila po okolí, zda neuvidí stopy místních kámošů. Ušadla byla v pohotovosti, zda neuslyší zapět místního zpěváčka. Zkrátka jsem si užíval přírodu se vším, co mi nabízí.

 Než jsem se nadál, les po mé pravé tlapce se rozestoupil. Už nebyl plný majestátních stromů či rozčepýřených stromků. Byl plný pidi stromků, kterým zpod snížku koukala jen špička. Špička sotva znatelná. I borůvčí, které místy vykukovalo opodál, se zdálo vyšší, než pidi stromky. Jen pár majestátních stromů se na místě našlo. Ale opravdu jen pár.

 V těchto místech jsem zmerčil kopec, do kterého bych tlapkat nechtěl. Byl tak prudký, až mne očadla přecházela. Jen lesní cesta, která vedla napříč kopcem, dávala znát, že několik odvážlivců do kopce stoupá, či z kopce sviští.

 Místo s pidi stromky a prudkým kopcem jsem nechal za chvostem. Protlapkal jsem přes rozcestí, protlapkal jsem zatáčkou a už jsem opět tlapkal cestou, vedoucí mezi spoustou rozčepýřených stromků. Tady se mi tlapkalo, jedna radost. Vždyť prohlížet si v lese místa hustě porostlá stromy, není v dnešní době vůbec samozřejmostí.

 Tlapky mne nesly stále kupředu. Než jsem se nadál, cesta, po které jsem tlapkal, se rozšířila. Jen co jsem vtlapkal do zatáčky, zmerčil jsem velké rozcestí. Nebylo to však obyčejné rozcestí. Dotlapkal jsem na rozcestí, uprostřed kterého majestátně stojí dřevěná chaloupka.

 Dřevěná pohádková chaloupka se zasněženou střechou mne přitahovala jako magnet. Než jsem se nadál, už jsem stál u ní. K přisvištění mi stačilo jen několik málo dlouhých skoků. K mému velkému překvapení byly mé stopy u chaloupky jediné, jaké jsem objevil. Přitom je to tak krásné místo. Místo, na kterém je absolutní klid a dostane se k němu opravdu každý. Tím každý, myslím opravdu každý. Ať již tulák jako já, který prozkoumá každou píď lesa. K chaloupce se dostane i člobrda na běžkách nebo člobrdice s kočárkem. Jen je třeba být opatrný. Prohrnutá cesta místy skrývá pod tenkou vrstvou sněhu led.