
Dnes vás zavedu ke Gejzově
studánce v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.
Tlapkal jsem hlubokým lesem
zasněženou lesní cestou z mírného kopečka. Všude, kam jsem se podíval,
rostly vysoké stromy. Místy jehličnaté, jinde listnaté. Občas jsem pod stromy
zmerčil místo o několika keřích, ze kterého se co chvilku ozvalo zapění ptáčka.
Byl jsem poněkud zmaten, vždyť všude kolem mne ležel sníh. O to hezčí však bylo
se do švitoření ptáčka zaposlouchat.
Zda to bylo vykukujícím sluníčkem
na obloze, kdo ví. Možná jsem jen objevil domov ptáčků. V této části lesa
bylo několik podobných keřových příbytků pro místní opeřené kámoše. A z
několika se co chvilku ozvalo zapění.
Poslouchal jsem občasné zapění
ptáčků, užíval si občasné teplo na hřbetě od vykukujícího sluníčka. Užíval jsem
si každou chvíli procházky. Když jsem dorazil k potůčku, to už jsem si
připadal jako v pohádce. Ke vší té nezvyklé kráse přibylo i zurčení
vodičky.
Nikam jsem nespěchal. Tlapkal
jsem rychlostí, tlapka tlapku mine po boku člobrdice. Cesta mi šla krásně od
tlapek a já se nemohl této nezvyklé procházky nabažit. Minul jsem několik
pěšinek po levé tlapce, vedoucích do hustého lesa. Když jsem zmerčil pěšinku po
tlapce pravé, musel jsem vyrazit kupředu a pěšinku důkladně prozkoumat.
Přehupsnul jsem potůček a než se
člobrdice nadála, svištěl jsem po pěšince s větrem o závod. Snížek mi
lítal od tlapek a já se řítil kupředu. Oběhl jsem několik stromů, přeskočil
několik pařezů a než se člobrdice nadála, byl jsem zpátky na cestě. Opět jsem
tlapkal kupředu po boku člobrdice a užíval si přírodu a pěkný den.
Netlapkal jsem dlouho, když jsem
před sebou zmerčil pěšinku. Než jsem k pěšince dotlapkal, famfrňák
navětřil svěží vůni vodičky. To bylo překvapení. Nejdříve potůček a nyní další
vodička. Vydal jsem se kupředu, kam mne tlapky nesly. Famfrňák byl
v pohotovosti a větřil o sto šest. Po několika málo krocích jsem stál
v místě, odkud svěží vůně vycházela.
Stál jsem na místě a koukal na
studánku. Neobjevil jsem však studánku, na jakou jsem v Brdech zvyklý.
Žádný domeček nad pramenem tady nebyl. Pramínek vody tu vytékal ze země a
ohraničoval jej kruh z kamení.
Abych pravdu štěkl, to, že
pramínek je ohraničen kameny a nemá domeček, to mne moc nevadilo. Byl jsem moc
rád, že je Gejzova studánka plná vodičky. Dokonce bylo v Gejzově studánce
tolik vodičky, že vytékala proudem a tvořila úzký potůček. Kdykoli jsem za
poslední tři roky u studánky byl, nikdy v ní vodička nebyla. Až tentokrát.
A za to jsem moc rád.


