Tlapky mne nesly zpevněnou lesní
cestou vedoucí pod vysokými stromy hlubokými lesy chráněné krajinné oblasti
Brdy. Za sebou jsem měl kopeček a před sebou zajímavou cestu skoro nedotčenou
přírodou.
Pod vysokými stromy jsem viděl
koberce a koberečky zeleného mechu, jen občas jsem zmerčil rostlinky maliní. Po
pravé tlapce podél cesty tekl a příjemně zurčel potůček. Do kroku mi zpívali
ptáčci a kožíšek mi vyhřívaly puňťovy paprsky. Já si po boku člobrdice
spokojeně tlapkal nádhernou přírodou, užíval si chvíli tady a teď a než jsem se
nadál, stál jsem na rozcestí, kde jsem hned za potůčkem objevil pozůstatky
kamenného stavení. Co tu kdysi stálo, to je mi záhadou. Mohl to být domek
pamatující dobu dávno minulou, stejně jako to mohla být stavba, kterou si tu
postavila armáda. To já asi jen tak nezjistím a možná ani místní nevědí, co
kdysi dávno na rozcestí Jinecká Baština stávalo.
Na rozcestí jsem se vydal doleva
a nechal zbytky kamenné zdi za chvostem. Tlapkal jsem dále z kopečka pod
vysokými stromy. Čím déle jsem tlapkal, tím zřetelněji jsem slyšel zurčení
divoké vodičky. Netrvalo dlouho a zurčení vodičky bylo tak hlasité, že
přehlušilo i nádherný zpěv mých opeřených kámošů.
Čím hlasitější zurčení vodičky
bylo, tím více mne lákalo. Kopnul jsem proto do vrtule a s větrem o závod
svištěl z kopečka. Stačilo mi jen několik rychlý kroků a nakonec několik
dlouhých skoků a stál jsem na mostku. Stál jsem na mostku ne moc vysokém a
koukal se na spoustu vodičky tekoucí v širokém korytu místní říčky. Kolem
říčky byla louka a na ní co chvíli rostl rozčepýřený strom. Opodál již byla
školka a za školkou hluboký les plný vysokých stromů. Jen kolem říčky stromy
omládly a na chvíli je vystřídala tráva. Výhled to byl opravdu krásný, na
okolní přírodu nezvyklý.
Dokochal se výhledem do nádherné
přírody a pokračoval dále po zpevněné cestě, tentokrát do kopečka. Ten jsem
vytlapkal ani nevím jak. V mžiku jsem byl na kopečku a opět pádil
z kopečka. Z kopečka ne moc prudkého, zato táhlého. Tlapkal jsem pod
vysokými stromy, které jen na chvilinku vystřídala lesní louka osázená několika
málo mladými stromky.
Netrvalo dlouho a opět jsem
tlapkal do kopečka. Příroda, kterou jsem tlapkal, se skoro vůbec neměnila. Pod
vysokými stromy jsem co chvíli viděl koberce mechu, občas i pařez porostlý
mechem. Po pravé tlapce jsem měl malý sráz, po tlapce levé kopeček. Opět jsem
si začal užívat zpěv ptáčků, když jsem kousek před sebou viděl něco, co se ve
světle puňťových paprsků lesklo a zářilo do dálky.
Jen co jsem zmerčil odlesky
v kopečku přede mnou, daly se tlapky do pohybu a já svištěl s větrem
o závod. Vysvištěl jsem kopeček a než jsem se nadál, stál jsem u křížku.
Černého křížku kousek nad lesní cestou. Byl to právě černý křížek, který se
leskl a zářil do dálky.
Lesknoucí se černý křížek mne hodně
překvapil. Nikdy bych neštěkl, že i černý křížek bude zářit do dálky daleké.
Ale křížek se jménem U Panny Lídy to umí. Ten umí tak zazářit a přitáhnout
pozornost, že by byla škoda jej minout. Navíc je u křížku takový klid. Jen
ptáčci na místě zpívají. Zkrátka místo jako stvořené pro odpočinek při toulkách
hlubokými lesy.
