Dnes vám štěknu o oboře U Vodáka.
K oboře jsem se vypravil na kus štěku s místními kámoši. Že si
pokecám pouze s kozou, to jsem na začátku své cesty nevěděl.
Tlapkal jsem mezi rybníky na
okraji města Písku. Tlapky mne zanesly mezi domky a pak ještě dále, až
k místní oboře. Nejdříve jsem se vypravil lesní cestou přímo za
famfrňákem. Tlapkal jsem kolem obory a vyhlížel místní kámoše. K mému
velkému překvapení netrvalo dlouho a jen mrňousek ode mne jsem zmerčil daňky.
Tolik daňků na jednom místě, to jsem dlouho neviděl. Způsobně po boku člobrdice
jsem tlapkal kupředu, ale jen co mne daňci zmerčili, svištěli na louku.
Svištěli ták rychle, že mi ani ocáskem na pozdrav nezamávali.
Překvapený jsem pokračoval dál po
lesní cestě. Oboru jsem měl po pravé tlapce, po levé tlapce hluboký les.
Tlapkal jsem, co tlapka tlapku mine. Jakpak bych také mohl tlapkat rychleji,
když jsem musel tlapkat na vodítku. Prý abych neplašil místní kámoše. Když mi
tohle člobrdice řekla, byl jsem poněkud překvapen. Vždyť moc dobře vím, že
honit kámoše se nesmí. A ty lesní už vůbec ne. Je však pravda, že bych se nimi
mohl zaštěkat. A to pak nevím, kdy je čas odejít.
Po prvním zahlédnutí daňků jsem
se rozhodl, že potlapkám ještě tišeji než tiše. Našlapoval jsem ták
potichounku, že jsem ani já své vlastní kroky neslyšel. Tento styl tlapkání se
mi brzy vyplatil.
Netrvalo dlouho a dotlapkal jsem
k lávce. Z ní musí být krásný výhled do obory. Jenže lávka byla
zasněžená a kluzká, že jsem jí jen omrknul a pokračoval kupředu, dále za
famfrňákem. Po několika málo krocích jsem dotlapkal ke skalce, kde na mne
valila očadla koza. Kozenka sotva tak velká jako já. Kozenka, která měla dlouhé
vousky a malé růžky. Takovou kozenku potkat u Čertových kamenů nebo u Čertova
vřetene, začal bych i na čerty věřit. K tomu ten její zvědavý pohled.
Valila na mne očadla, jako by mne viděla prvně. Nu což, mne asi prvně viděla,
ale přeci nejsem první psí frája, který tudy prochází.
Chvilku jsem si kozenku prohlížel
a přemýšlel nad čerty. Tu samou chvilku si mne prohlížela kozenka. Co té se
honilo kebulí, to by mne zajímalo. Její výraz byl tak nečitelný, že jsem nechal
myšlenky na co myslí koza koňovi a vyrazil dále podél plotu obory.
Netrvalo dlouho a zahnul jsem
doprava. Stále jsem tlapkal hlubokým lesem a stále se držel plotu. K mému
velkému překvapení jsem v této části obory nezmerčil živou duši. Jen
ptáčci mi nad kebulí pěli do kroku.
Netrvalo dlouho a byl jsem na konci
plotu. Opět jsem zabočil doprava a tentokrát se vydal z kopečka. Tlapkal
jsem úzkou cestou. Po pravé tlapce jsem měl oboru, po levé tlapce naučnou
stezku. Tu budu muset také někdy navštívit. Člobrdice říká, že nových informací
není nikdy dost. To prý platí hlavně na místech, kde se mi líbí. A tady se mi
líbí moc. Vždyť tady mám kámoše. Spoustu kámošů. Jejich vůně, o které si
člobrdice může nechat jen zdát, mne provází na každém kroku. A že kámoše
nevidím nebo přede mnou utíkají? To nevadí, až mne budou vídat častěji, určitě
si na mne zvyknou.
S kebulí plnou myšlenek jsem
tlapkal stále kupředu. K mému překvapení jsem zjistil, že jsem opět na
konci plotu a musím opět zabočit doprava. Zdolal jsem jeden velký schod,
přetlapkal po mostku potůček, když v tom, najednou, jsem přímo před sebou
viděl spoustu kámošů. Mufloni a daňci byli jen mrňousek ode mne. Velký daněk
s obrovským parožím odpočíval u seníku. Muflončata s muflonkou
baštili opodál. Daněly lítaly s daňčaty opodál. Dalo by se štěknout, že
jim louka jen tak tak stačila. Mezi všemi těmito lesními kámoši tlapkaly kozy.
Kozy malé, s malými růžky, tak podobné kozence, co si mne prohlížela na
začátku výletu.
Kdybych na začátku výletu věděl,
že tu potkám tolik kámošů, vůbec by mne nemrzelo, že si se mnou daňci nechtěli
povídat. Jenže tehdy jsem nemohl vědět, že v oboře je i velký bar pro
místní kámoše, kde se spolu střetávají. Dokonce tu mysleli i na člobrdy, co by
si chtěli mé kámoše prohlédnout. Pro člobrdy je u plotu naproti baru připravená
rozhledna. Odtud mohou člobrdové mé lesní kámoše pozorovat.
Jedinou prosbu na konec článku
dnes na člobrdy mám, a to, aby mé kámoše nekrmili. Pokud budete chtít nějakou
baštu kámošům donést, můžete jí dát do domečku kousek od rozhledny. Když to
bude bašta pro kámoše vhodná, určitě jí od ošetřovatelů dostanou.
