Studánky a prameny hledám moc
rád. A v Brdech, tam je hledám nejraději. Dnes vám štěknu o jednom takovém
brdském pramínku, který zatím nemá žádné jméno ani domeček. Zato je plný čisté
a chutné vodičky.
Tlapkal jsem hlubokým lesem
chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Gejzovu studánku jsem měl za chvostem a
tlapky mne nesly dál a dál po zpevněné, bílým snížkem maskované, cestě. Tlapkal
jsem z kopečka a užíval si nádhernou přírodu, kterou jsem měl všude kolem sebe.
Cesta mi utíkala krásně od
tlapek. Ušadla poslouchala občasný zpěv ptáčků a famfrňák větřil, zda neobjeví
další zajímavé místečko. Vždyť do pohádkového lesa, kterým jsem tlapkal, by se
určitě další pohádkové místečko vešlo.
Tlapky mne nesly stále kupředu.
Míjel jsem vysoké smrky a husté keře. Podél cesty mne doprovázel potůček. Co
chvilku jsem hupsnul do lesa a svištěl slalom mezi stromy, abych se o mrňousek
dál vrátil na cestu, po bok člobrdice.
Jak jsem tak tlapkal krásným
lesem a užíval si chvíli tady a teď, kebulí se mi prohnala vzpomínka na léto.
V tu chvilku mi to doštěklo. Poznal jsem místo, které jsem mapoval
v létě. Gejzova studánka tehdy byla bez vodičky a já nedaleko od ní
objevil další pramínek. Jenže kde byl?
Rozhlédl jsem se kolem sebe a
snažil se vzpomenout. Kebulína mi moc nepomohla, tak jsem zkusil ušadla. Jenže
ušadla slyšela zurčení potůčku vedle cesty a zpěv ptáčků opodál. Ani ona mi tak
nápovědu neposkytla. Nezbývalo mi nic jiného, než se obrátit na famfrňák.
Zvedl jsem kebulínu k obloze
a hluboce se nadechl. Větřil jsem vůni lesa a vlhkou vůni snížku. Už už jsem
chtěl větření vzdát, když jsem ucítil slabou vůni svěží vodičky. Nebyla daleko,
ale vůně, které mne provázely, mi větření vůbec neusnadňovaly.
Pomalu jsem dal tlapky do pohybu
a nechal se vést za slabou vůní osvěžující vodičky. Tlapkal jsem mezi stromy,
dotlapkal jsem k oplocence. Přeskočil jsem několik větví a než jsem se
nadál, uviděl jsem majestátní jehličnan a u jeho kmene několik kulatinek.
V tu chvíli jsem věděl, že
jsem u cíle. Tlapky se daly do pohybu a po několika dlouhých skocích jsem byl u
stromu. U kořene stromu jsem zmerčil pramínek čiré vodičky. Větvička kapradí a
několik lístků u vodičky dokouzlily pohádkovou krásu místa.
Byl jsem v cíli. Stál jsem
nad pramenem svěží a čiré vodičky. Kochal jsem se krásou pramínku a spokojeně
si vrtěl chvostem. Měl jsem obrovskou radost, že pramínek je stále na místě a
stále vybízí k osvěžení. Takové pramínky mám moc rád.
