Tentokrát mne tlapky nesly cestou
necestou, lesem nelesem a než jsem se nadál, byl jsem u Velkého bezděkovského
rybníku. Tolik rybníků jako v posledních dnech, tolik jsem jich už dlouho
nepotkal.
Tlapkal jsem zasněženou polní
cestou. Všude, kam očadlo dohlédlo, bylo bílo. Bílý snížek zakrýval pole či
louky, mezi kterými cesta vedla. Nádherně modrá obloha a puňťovi paprsky celou
krásu přírody doplňovaly. Pole či louky, nevím, co to bílý snížek zakrýval,
nebyly žádné nevzhledné lány. Co chvilku jsem zmerčil remízek porostlý stromy a
keři. K nejednomu remízku jsem se dostal blíže a byl mile překvapen, když
jsem slyšel zpěv ptáčků. V tu chvíli mi to připadalo, že je jaro nadosah.
Tlapky mne nesly stále kupředu
nádhernou přírodou. Tlapkal jsem poklidným tempem člobrdice a spokojeně si do
kroku vrtěl chvostem. Člobrdice říkala, že bych měl objevit vrchol Okrouhlík.
Malý vrcholek uprostřed lesa, který by člobrdice ráda navštívila. Ať jsem se
snažil sebevíc, stále jsem žádný les nemerčil. Všude, kam očadlo dohlédlo,
stále vidělo jen zasněženou zem. Stromy, ty jsem viděl až v dáli daleké.
Co naplat, člobrdici jsem nechtěl zklamat. Vydal jsem se proto směrem, kde jsem
stromy viděl.
Netrvalo dlouho a svištěl jsem
s větrem o závod. Směr byl jasný a nic mi nebránilo provětrat si kožich.
Prosvištěl jsem mezi obrovskými skládkami vytěžených stromů a svištěl kupředu,
k dalekému lesu. Člobrdice šla stále rozvážně za mnou a brblala něco o
tom, že bychom už měli být v lese. Jenže kde ten její les vzít, to už mi
neprozradila.
K mému překvapení mne
člobrdice zavolala zpět a vyhlásila mapovou přestávku. Trošku mne naštěklo, že
mi nedůvěřuje, ale věděl jsem, že podle člobrdicí mi sdělených informací jdu
správně. Při mrknutí do mapy jsem pochopil, proč je člobrdice tak zmatená. Asi
se na tento výlet připravovala a cestu tak trošku tušila. Podle mapy jsme už
měli být v lese. Jenže les nikde. Tedy pokud se jako les nepovažují
pokácené stromy na hromadě. Až na chybějící les jsem tlapkal na vrcholek
správně. Podle mapy to vypadalo, že za chvilku budu muset odbočit. Směr byl
jasný, cesta k cíli krátká, tak jsem se dal do pohybu.
Netrvalo dlouho a byl jsem u
prvních stromů, které znamenají les. Za stromy byla vytěžená paseka, která mne
měla zavést k cíli. Opustil jsem cestu a vydal se po pasece kupředu. Tedy,
vydal kupředu. Dotlapkal jsem na paseku, udělal jsem jen několik málo kroků a
zakopl jsem o větev. Při dalších krocích jsem zakopnul tolikrát, že bych to
nespočítal. Člobrdice na tom byla stejně. Netrvalo dlouho a vyhlásila ústup a
návrat na cestu. Na cestě jsem dostal volnou tlapku a mohl vyrazit, kam se mi
chtělo. To už byla jiná. Klikatící se cesta bez skrytých překážek. Snížek, kam
očadlo dohlédne. Dokonce i trošku lesa jsem merčil. Tady se mi opět tlapkalo
jedna radost.
Svištěl jsem kupředu,
s větrem o závod. Ušadla mi vlála ve větru, chvost se vrtěl radostí.
Tlapky byly k nezastavení. Než jsem se nadál, stál jsem u křížku. Tlapky
mne zanesly k bílému křížku, který dokonale zapadl do okolní zasněžené
krajiny. Ke křížku, který stojí u cesty už od roku 1935. To je ale doba. Asi
bych se divil, kdyby křížek mohl vyprávět a pověděl mi, co všechno zažil.
S kebulí plnou myšlenek, co
by mi tak mohl křížek vyprávět, jsem se vydal kupředu. Famfrňák větřil svěží
vůni přímo přede mnou. Tlapky ani člobrdice nic nenamítaly a já mohl pokračovat
ve výletování.
Opět jsem svištěl s větrem o
závod. Křížek jsem nechal za chvostem a než jsem se nadál, stál jsem pod
majestátními stromy. Po pravé tlapce jsem měl konec pole, po levé tlapce jsem
merčil místo, které famfrňák navětřil už u křížku. Tím místem nebylo nic
jiného, než Velký bezděkovský rybník. Rybník tak velký, že se nedalo dohlédnout
na jeho druhý břeh. Rybník, který má hráz olemovanou majestátními stromy.
Rybník, na který je radost pohledět.
Očadla žasla, jak krásné místo
jsem našel. Věděl jsem, že tu nejsem naposledy. Objevil jsem místo, kam se budu
muset v létě vrátit a okusit vodičku na svém kožíšku. Až se sem vypravím
v létě, vím, že hráz bude krásná jako nyní. Nyní, když je všude snížek,
vidím pohádkovou krajinu. V létě pohádkovou krajinu nejen uvidím, ale i
kožíškem okusím. A třeba i zdolám vrcholek, který chtěla člobrdice navštívit.
Kdo ví, léto je sice za rohem, ale stále je k němu ještě cesta dlouhá.
