Dnes vás zavedu na Fabiánovu
zahrádku, jednu z nejkrásnějších vyhlídek v Brdech, která se nachází
mimo chráněnou krajinnou oblast.
Tlapkal jsem hlubokým lesem a byl
ve svém živlu. Do kroku mi pěli ptáčci, hřbet mi vyhřívaly teplé paprsky
kamaráda Puňti a co chvilku mi kožíšek počechral jemný vánek. Po boku člobrdice
jsem tlapkal přímo za famfrňákem a byl jsem moc zvědav, kam mne tlapky zanesou
tentokrát.
Tlapky mne nesly stále kupředu.
Chvilku po rovince zpevněnou lesní cestou, která vedla hlubokým lesem plným
mladých rozčepýřených stromků. Chvilku mne tlapky nesly do kopečka. Čím prudší
kopeček byl, tím byl i les kolem mne různorodější. Co chvilku jsem tlapkal pod
vysokými jehličnany, co chvilku jsem tlapkal podél oploceny. Kde byly
oplocenky, tam byly i skvělé výhledy. Kam jsem koukal, to netuším. Výhledů bylo
tolik, že bych je nespočítal. Někdy jsem merčil vesničky, jindy krásnou přírodu.
Co však měly vyhlídky společné, byl nádherný výhled do dálky daleké.
Nejednou jsem tlapkal měkoučkou
pěšinkou, nejednou jsem tlapkal měkoučkou lesní cestou. Čím hlouběji
v lese jsem byl, tím častěji se cesta měnila. Čím častěji se cesta měnila,
tím byla příroda kolem mne hezčí a hezčí. Už jsem nemíjel pouze stromky. Čím
hlouběji v lese jsem byl, tím přibývalo kamenů a balvanů. Dokonce i pařezy
jsem míjel skoro na každém kroku. Nebyly to však obyčejné pařezy. Některé byly
porostlé mechem, jiné houbičkami. Některé pařezy byly tak krásné, že člobrdici
sváděly k odpočinku. Zkrátka krásná příroda byla opravdu na každém kroku.
Nevím, jak dlouho jsem tlapkal,
když se cesta opět změnila. Ta tam byla klikatící se měkoučká lesní cesta. Ta
tam byly pěšinky. Najednou, zničehonic, jsem se ocitl na zpevněné cestě. Cestě,
vedle které byla kamenná zídka. Zídka, která již mnoho pamatuje.
Zabočil jsem doleva a stále jsem
stoupal. Po levé tlapce jsem měl strmý sráz, po tlapce pravé jen mírný kopeček.
Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Pod vysokými jehličnany
rostly malé jehličnany. Jen co jsem však zmerčil horizont, bylo lesu konec. To
jsem musel svištět prozkoumat.
Jen co jsem zmerčil konec lesa na
horizontu, kopnul jsem do vrtule a svištěl s větrem o závod. Svištěl jsem
ták rychle, až se mi za tlapami prášilo. Ušadla měla co dělat, aby se udržela
na kebuli. Jen chvost svůj pohyb nezměnil. Stále se vrtěl radostí a věřil, že
zatáčky vyrovnám i bez něj.
Po několika rychlých krocích jsem
dosvištěl na horizont. To, co jsem zmerčil, to mi kebule nebrala. Všude, kam
jen jsem se očadlem podíval, rostly mladé rozčepýřené stromky. Bylo jich tu
tolik, že nebylo nikde vidět nic jiného.
Ani nevíte, jak moc překvapen
jsem byl. Vracel jsem se pomalu k člobrdici, když jsem po levé tlapce
zmerčil pěšinku. Pěšinku, která vedla pod vysokými stromy a až o kus dál vysoké
stromy vystřídaly stromky rozčepýřené. Tady jsem počkal na člobrdici a po jejím
boku jsem vyrazil dále po měkoučké cestě do dalšího kopce.
Svištěl jsem do kopečka. Stoupání
jsem si krátil vyhlídkou mezi stromy. A to ne jednou vyhlídkou. I tady bylo
vyhlídek, no jé je. Než jsem se nadál, byl jsem na kopečku, kde mne přivítala
skalka. Za skalkou byla pěšinka a ta se musela prozkoumat.
Svištěl jsem měkoučkou pěšinkou
po kraji skalky. Přeskočil jsem kamennou zídku, prosvištěl jsem kolem ohniště a
najednou jsem stál na vyhlídce. To vám byla paráda. Všude, kam očadlo dohlédlo,
byly louky a lesy. Jen v dáli daleké jsem koukal na domky.
Jen co jsem se rozkoukal,
prohlédl jsem si místo, kde jsem byl. Skála, na které jsem stál, sváděla
k odpočinku. Co chvilku byla tvarovaná tak, aby se tu mohla člobrdice
posadit. Co chvilku jsem zmerčil místečko, které bylo posypané měkoučkým
jehličím, do kterého jsem si mohl lehnout. Jen co jsem našel to nejlepší
místečko na skále, lehnul jsem si a dal se do kochání. Kochal jsem se nádhernou
přírodou a odpočíval.
Když jsem nabral síly a vydal se
dál, zjistil jsem, že jsem si odpočinul na Fabiánově zahrádce. Musím vám štěknout
kamarádi, Fabiánek moc dobře ví, kde pěstovat rostlinky. A nejen pěstovat
rostlinky na toto místo Fabiánek chodí. Určitě i on sem chodí odpočívat a
koukat se parádní vyhlídkou do dálky daleké.
