Tlapkal jsem hlubokým brdským
lesem po zpevněné lesní cestě. Kožíšek mi vyhřívaly puňťovy paprsky, do kroku
mi zpívali ptáčci a mne se tlapkalo, jedna radost. Jakpak by také ne, vždyť
jsem tlapkal nádhernou přírodou, která voněla příchozím jarem.
Tlapky mne nesly kupředu a já si
nestíhal prohlížet okolí. Les kolem mne se měnil jako aprílové počasí. Chvilku
jsem tlapkal lesem, ve kterém kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké smrky. O
mrňousek dál jsem už tlapkal lesem, který se od předchozího lesa nemohl lišit
více. Všude, kam jen jsem se podíval, rostly mladé stromky. Stromky, které
dávaly domov ptáčkům, jejichž zpěv mne lesem doprovázel.
Les se měnil a s ním i
okolní příroda. Co chvilku se mi po levé tlapce zvedl kopec, aby z něj byl
o mrňousek dál pořádný krpál. Takovéto kopce obvykle zdobily skály a skalky.
Jen v jednom místě jsem si jen tak pod vousky poštěkával, že bych se chtěl
podívat nahoru, že by shora mohla být parádní vyhlídka. Jenže škrábat se do
takového krpálu se mi ani za steak nechtělo. Což o to, cesta do kopečka by mi
tak nevadila, jenže jak bych se dostal dolů?
Čím déle jsem tlapkal, tím více
myšlenek se mi honilo kebulí. Přemýšlel jsem nad vyhlídkou, přemýšlel jsem nad
místními kámoši, dokonce jsem přemýšlel i nad tím, kam mne cesta zavede.
Prohlížel jsem si okolní přírodu, prohlížel jsem si pěšinky, které vedly mezi
mladými stromky místy, kam jsem nesměl.
Už ani nevím, jak dlouho jsem
tlapkal, když mi famfrňák oznámil, že se v blízkosti schovávají lázně. Ke
všemu ne ledajaké lázně. Kousíček přede mnou by měly být lázně tak voňavoučké,
jaké jsem už dlouho nenašel.
Kopnul jsem do vrtule a svištěl
jsem kupředu, s větrem o závod. Svištěl jsem kupředu tak rychle, že mi
ušadla vlála na kebuli a od tlapek se mi jen prášilo. Čím rychleji jsem
svištěl, tím silnější vůně mne vábila. Čím silnější vůně mne vábila, tím
rychleji jsem se snažil svištět. Nakonec jsem svištěl tak rychle, že
v okamžiku, kdy jsem vůni navětřil z lesa po pravé tlapce, málem jsem
nedobrzdil a sotva znatelnou pěšinku jsem málem přesvištěl. Až na poslední
chvíli se mé tlapky zastavily na místě, zadní tlapky oběhly celé mé já a já
mohl změnit směr.
Jen co jsem změnil směr, stačilo
mi udělat několik dlouhých skoků a doskákal jsem do lázní. Lázní tak akorát na
vyláznění kotníků. Lázní, které vznikly díky potůčku, který vytékal z malé
studánky. Studánky tak malé, že jsem jí málem přehlídnul.
To vám musím kamarádi štěknout.
Vždyť já málem minul studánku. Krásnou studánku, která splývá s okolím.
Studánku tak malou, jaká se v Brdech vidí málokdy. Ani nevíte, jak by mne
mrzelo, kdybych studánku minul. Ke všemu bych neminul ledajakou studánku, minul
bych Fabiánův pramen. Pramen patrona Brd. Budu si muset pro příště dávat větší
pozor.
